11 C 43/2025-84 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 39 364,10 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 21. 3. 2020 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaný byl v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 116 674,52Kč. Celkem pak uhradil 128969,44 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, když posuzovala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného a další významné skutečnosti. Žalobkyně taktéž nahlížela do externích registrů k poměrům žalovaného. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpisy z účtu od 23. 12. 2019 do 19. 3. 2019. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 15000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému na návrh , Jméno žalobkyně, . Tvrdí, že úvěrová smlouva z roku 2020 a její dodatek z roku 2023 jsou absolutně neplatné, protože nebyla splněna zákonná povinnost věřitele posoudit jeho úvěruschopnost (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) a smlouva byla uzavřena prostřednictvím SMS kódu, nikoli zaručeným elektronickým podpisem dle eIDAS. Argumentuje také nepřiměřenými sankcemi a vysokou RPSN (až 37,82 %), které považuje za lichvářské. Žalovaný navrhuje vypořádání podle zásad bezdůvodného obohacení, protože již uhradil více než čerpal.3. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2021 včetně úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru, z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně. Žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného rámce.5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného, kontrolou žalovaného v externích registrech SOLUS a NRKI, dále lustrací CEE a ISIR, kdy z těchto registrů jsou shromažďovány klientské informace, jako např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka žalovaného.6. Z přehledu pohybu na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že v březnu 2020 byly příjmy žalovaného ve výši 19785 Kč a únoru 2020 ve výši 14710 Kč a v lednu 10378 Kč.7. Z dohledání informací o činnosti klienta bylo soudem zjištěno, že žalovaný dne 21.3.2020 podepsal smlouvu o revolvingovém úvěru elektronicky, a to sms kódem , hodnota, , který mu byl zaslán.8. Z předžalobní výzvy k plnění včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného předžalobně upomenula k úhradě dlužné částky.9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba byla púodána nedůvodně, když žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne 21.3.2020 uzavřené mezi účastníky, když žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 o spotřebitelském zákoně.18. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku. K výdajové stránce nedoložila žádné důkazy. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení uvedeného zákona.19. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl, jelikož žalovaný uhradil plnou výši bezdůvodného obohacení.20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1, 3 o.s.ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 900 Kč. Částka je představována paušálními náklady nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300,-Kč (vyjádření, příprava na jednání a jednání). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).