18 C 233/2025-67 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 250 381 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který mu poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17.8.2023, jejíž nedílnou součástí je též sazebník poplatků. Tvrdila, že se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr na úhradu části kupní ceny osobního automobilu ve výši 569 588 Kč, který měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou předčasně zesplatnila a požadovala uhradit nesplacenou jistinu ve výši 193 236 Kč, nesplacené poplatky ve výši 24 704 Kč a sjednaný úrok ve výši 32 441 Kč.Uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 24 844 Kč. Řádné splacení úvěru bylo zajištěno zakoupeným osobním automobilem, který žalobkyně prodala za 376 352 Kč a tuto částku rovněž započetla na dluh žalovaného.Žalobkyně tvrdila, že smlouvu s žalovaným uzavřela poté, kdy řádně prověřila jeho úvěruschopnost, přičemž nezjistila žádné okolnosti, na základě nichž by vznikla pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr řádně a včas splácet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele (prodejce vozu), a to komunikačními prostředky na dálku, když žalovaný návrh smlouvy odsouhlasil poté, co se s ní seznámil, zasláním unikátního kódu prostřednictvím odeslané SMS.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že má za to, že smlouva je neplatná, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Dále uvedl, že není schopen odsouhlasit výši kupní ceny vozidla, kterou žalobkyně získala jeho prodejem. Žádal, aby v případě, že soud žalobě vyhoví, mu bylo umožněno dlužnou částku splácet.3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIAUTO SECURED č. , hodnota, ze dne 16.8.2023 bylo ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru COFIAUTO SECURED a kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného zjištěno, že strany si spolu sjednaly poskytnutí úvěru žalovanému v celkové výši 569 588 Kč na dobu 120 měsíců s výší měsíční splátky 8 806 Kč. Součástí poskytnutého úvěru byl i poplatek za jeho sjednání ve výši 3 % z financované částky. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,89 %. Žalovaný nezvolil připojištění schopnosti splácet úvěr. Sjednaný úvěr byl v rozsahu částky 552 998 Kč použit na úhradu kupní ceny vozidla žalovaného (a to přímo k rukám prodávajícího) a ve zbylé části jím byl uhrazen sjednaný poplatek (viz. tvrzení žalobkyně a náhled na přehled transakcí v el. bankovnictví žalobkyně).5. Úvěrová smlouva byla soudu předložena v elektronické podobě ve formátu PDF, z nějž soud zjistil, že byla uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku. Z vlastností dokumentu vyplývá, že k předloženému dokumentu je připojena jedna uznávaná elektronická pečeť, a to žalobkyně, jejíž platnost ke dni jednání soudu již nebylo možné ověřit, neboť její platnost vypršela. Pečeť byla k dokumentu připojena dne 16.8.2023 v 19:36:39. Jde o podpis na místě podpisu žalovaného, který je graficky znázorněn jako podpis žalovaného s uvedením jména, rodného čísla a textu „Podepsal dne 16.8.2023 20:36:37“. Smlouva nebyla po vložení elektronické pečeti měněna. Žalovaný měl dle tvrzení žalobkyně smlouvu podepsat tak, že odeslal SMS zprávou kód, který systém žalobkyně zaznamenal a automaticky připojil uvedený digitální podpis.Podpis žalobkyně je připojen jako grafický otisk podpisu označené předsedkyně představenstva žalobkyně.6. Žalovaný dále pro účely poskytnutí úvěru a doložení své schopnosti jej splácet předložil své výplatní pásky za období květen až červenec 2023 z nichž soud zjistil, že v uvedeném období byla průměrná čistá mzda žalovaného včetně dalších zaměstnaneckých benefitů 24 754 Kč.7. Zprávou o posouzení úvěruschopnosti vytvořenou pro účely sporu dne 19.5.2025 má soud za osvědčené, že žalobkyně měla k dispozici občanský a řidičský průkaz žalovaného k ověření jeho osobních údajů. Dále že provedla lustraci v registru SOLUS a CRIF, jejichž výsledek však nedoložila. Lustraci v jiných registrech včetně exekučního rejstříku neprováděla. Žalobkyně pak vycházela z příjmu žalovaného ve výši 24 754 Kč, tak jak vyplynul z předložených výplatních pásek. Výši výdajů od žalovaného nezjišťovala. Mezi výdaje žalovaného pak sama zahrnula náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč (jejich výši žádným způsobem nezdůvodnila), a splátku předchozích úvěrů ve výši 8 428 Kč. Jiné výdaje při posuzování úvěruschopnosti nezahrnula. Rozdíl uvažovaného příjmu a uvažovaných výdajů činil 13 326 Kč, což měla za disponibilní příjem, z nějž je žalovaný schopen hradit sjednaný úvěr ve výši 8 806 Kč. Z uvedeného měla za to, že není dán důvod k dalšímu ověřování tvrzených příjmů a výdaje žalovaného, a že zároveň není dána obava, že by poskytnutý úvěr nebyl schopen splácet.8. Z přehledu úhrad a financování pak soud zjistil, že z poskytnutého úvěru byla uhrazena kupní cena vozidla ve výši 552 998 Kč a poplatek za sjednání věru ve výši 16 590 Kč. Dále, že žalovaný na sjednaný úvěr uhradil 24 844 Kč.9. Z kupní smlouvy ze dne 22.4.2024 soud zjistil, že žalobkyně prodala předmět úvěru, tj. osobní automobil žalovaného, za cenu 367 000 Kč, kterou dle přehledu úhrad a financování celou započetla na úhradu závazku žalovaného.10. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 3.4.2024 bylo zjištěno, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou více než dvou úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než tři měsíce žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 609 927 Kč s upozorněním na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Odeslání této zásilky žalovanému bylo prokázáno poštovním podacím archem ze dne 5.4.2024.11. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění závazku, a to výzvou ze dne 26.5.2025, která byla odeslána dne 29.5.2025 (viz. potvrzení o podání).12. Žalovaný v řízení soudu předložil pouze své výplatní pásky ze období únor až květen 2025, z nichž vyplývá jeho průměrný měsíční příjem ve výši 20 440 Kč. Jiné doklady k prokázání svých finančních a majetkových poměrů nedoložil, přičemž s ohledem na to, že se žalovaný k nařízeným ústním jednáním nedostavil, nemohl být soudem ani poučen o svém důkazním břemenu.13. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 16.8.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to poté, co prověřila jeho poměry a zdroj a výši jeho příjmu a úvěrovou angažovanost a platební historii v příslušných registrech. Na základě této smlouvy uhradila za žalovaného část kupní ceny osobního automobilu ve výši 552 998 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil 391 844 Kč, a to včetně částky získané prodejem financovaného automobilu.14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatel