38 C 170/2018-50 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a částky , částka, jako smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce a při podpisu této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku , částka, . Zavázal se vrátit částku celkem , částka, v 60 týdenních splátkách po , částka, . V rámci této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou a konečné náklady s vymáháním dlužné částky spojené. Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávky. Celková hodnota pak činí , částka, a skládá se z nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce s výší zápůjčky , částka, , úrokem ve výši , částka, a hotovost při hotovostní variantě, odměnou za inkaso ve výši , částka, . Celkem měl tedy žalovaný zaplatit částku , částka, v týdenních splátkách po , částka, . V článku pod písmenem N. byla sjednána smluvní pokuta v případě porušení povinnosti zaplatit neuhrazenou část jistiny zápůjčky dle tohoto odstavce ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení s úhradou. Pohledávka byla nejprve postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . smlouvou o postoupení pohledávky a následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla postoupena na žalobkyni (viz smlouvy o postoupení pohledávek).4. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2392 odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.6. Soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce. Věřitel přenechá peněžní prostředky v hotovosti dlužníkovi a ten se jej zavázal vrátit spolu s úroky a další platbou za inkaso v pravidelných týdenních splátkách. Soud také podotýká, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . je právnickou osobou založenou za účelem podnikání v oboru finančnictví a tedy účelem uzavření této smlouvy o zápůjčce bylo generovat zisk.7. Pokud jde o smlouvu o zápůjčce, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty ve výši , částka, měsíčně, tedy v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v celkové výši , částka, v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru týdenních splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně mají za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti, využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy obě smlouvy o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatné podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.8. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci , spisová značka, , dále , spisová značka, a nález Ústavního soudu I ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.10. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatné pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Na soudu tedy bylo, aby tato plnění zúčtoval. Soud plnění započtená žalobkyní na poplatek a úrok započetl na jistinu a zamítl i další nároky z neplatné smlouvy, a to smluvní pokutu. Pokud jde o počátek prodlení, soud má za to, že žalobkyně o vrácení částky z neplatné smlouvy požádala až při oznámení postoupení, a proto soud úroky z prodlení přiznal až od této doby. Na úroky z prodlení má pak žalobkyně nárok podle § 1970 občanského zákoníku účinného od , datum, ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.11. Pokud jde o náklady řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na požadované plnění a přiznané plnění činí procentuální úspěch žalobkyně 43,19 %, její neúspěch 56,81 %. Na náhradu nákladů řízení by tak měl právo podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.