16 C 190/2020-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 4 754 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 133,45 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod č. [anonymizováno], na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2 500 Kč s tím, že žalovaná uhradí tento úvěr do [datum] v celkové výši 4 754 Kč. Současně žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení s uhrazením jistiny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že dne [datum] pod č. [anonymizováno] byla mezi účastnicemi řízení uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut bezhotovostní a bezúčelový úvěr ve výši 2 500 Kč s tím, že žalovaná tuto částku uhradí do [datum] společně s roční úrokovou sazbou a poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 700 Kč měsíčně, který uhradí celkem ve třech splátkách. Jednotlivé splátky byly splatné vždy do 22. dne měsíce následujícího. Výše roční procentní sazby nákladů představovala 5832,10 %, roční úroková sazba, která byla soudem přepočtena z celkové částky 2 254 Kč, představuje 357,7 %. Ve smlouvě není žádným způsobem uvedeno, za jaké služby žalobkyně má být uhrazen poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 700 Kč měsíčně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou je žalovaná v prodlení. 5. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované uhradit předmětný úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně na výzvu nereagovala a žádné důkazy o řádném prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy soudu nepředložila. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Podepsaná smlouva představuje smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Roční úroková sazba představovala 357,7 % a výše RPSN pak 5832,10 %. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Rovněž ve smlouvě není specifikováno, za jaké konkrétní služby měla žalovaná platit poplatek ve výši 700 Kč měsíčně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. 16. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši by věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně sjednané smluvní pokuty. 17. Soud dále konstatuje, že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že před uzavřením smlouvy prověřila u žalované úvěruschopnost řádně a včas jednotlivé splátky úvěru hradit. Tato povinnost je zakotvena v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy věřitel může úvěr spotřebiteli poskytnout pouze po posouzení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale případně z jiných zdrojů. Pokud věřitel poruší tuto svou povinnost, považuje se smlouva za neplatnou. 18. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky poskytnuta částka 2 500 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalované dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou částku, představuje výše bezdůvodného obohacení částku 2 500 Kč. 19. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 2 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jednotlivých splátek tak, jak měly být žalovanou uhrazeny. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 20. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které ne