12 C 148/2020-55 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum], ve znění opravy a doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.286 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], úvěr ve výši 10.000 Kč. 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně opravila výši částky, ze které požaduje zákonný úrok z prodlení (namísto původní chybně uvedené částky 4.771,51 Kč nově z částky 8.286 Kč), a rozšířila žalobu o smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 8.286 Kč od 30. 8. 2018 do zaplacení. Změna žaloby byla žalované zaslána do vlastních rukou. V souladu s ustanovením § 95 odst. 1 občanského soudního řádu soud změnu žaloby připustil (výrok I. tohoto rozhodnutí). 3. Žalovaná uváděla, že v době uzavření smlouvy byla na rodičovské dovolené, syn měl 2 roky. Nevycházela tehdy s penězi, úvěr si vzala na živobytí. V rámci účastnické výpovědi popsala své tehdejší i současné osobní, majetkové a výdělkové poměry (viz níže). Tvrdila, že není schopna uhradit dlužnou částku jednorázově, žádala o umožnění splácet závazek formou co nejnižších splátek, za reálné považovala splátky ve výši 500 Kč měsíčně. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání podáním ze dne [datum]. 5. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost [právnická osoba], která následně smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávku na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna podáním ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy ke smlouvám o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]) 6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] písemně smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem 963 Kč (v sazbě 15 % ročně), poplatkem za vyhodnocení úvěru 723 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 4.000 Kč a inkasním poplatkem 2.500 Kč; celkově 18.186 Kč, a to ve 14 splátkách po 1.299 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 29. 8. 2018. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně v řízení, z vlastního rozhodnutí, uplatnila jistinu ve výši 8.286 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od 30. 8. 2018 do zaplacení a smluvní úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z jistiny úvěru od 30. 8. 2018 do zaplacení. Žalobkyně dále nárokovala dle ustanovení článku V. smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8.286 Kč od 30. 8. 2018 do 20. 8. 2020 v celkové výši 5.982,49 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes upomínku ze dne 9. 7. 2018, kterou byla vyzvána k zaplacení do 30 dnů od doručení, a předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 24. 7. 2020, kterou byla vyzvána k úhradě bez uvedení lhůty k plnění. (shodná tvrzení účastníků, žádost o úvěr ze dne [datum], smlouva o úvěru ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, oznámení o předání k vymáhání ze dne 9. 7. 2018 včetně obálky, předžalobní upomínka ze dne 24. 7. 2020 včetně podacího lístku) 7. Žalobkyně uváděla v žalobě, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěru nebo hypotéky; platby SIPO; výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), splácení exekuce apod. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje týkající se právě žalované. K výzvě soudu doplnila, že původní věřitel ověřil v dostupných registrech, že žalovaná není v prodlení se splácením jiných závazků, na její osobu není vedeno insolvenční řízení ani exekuce, provedl také finanční analýzu a úvěrový scoring. Zjistil, že má žalovaná příjmy 9.516 Kč měsíčně, výdaje ve výši 7.000 Kč, volné finanční prostředky tedy ve výši 2.516 Kč měsíčně a je tak schopna splácet 1.299 Kč měsíčně. 8. Soud má z doložené žádosti o úvěr za prokázáno, že žalovaná uváděla, že je od [datum] na rodičovské dovolené, má příjem z rodičovského příspěvku a výživného ve výši 9.516 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení a energie činí 3.000 Kč, na jídlo, dopravu a osobní náklady 4.000 Kč. Při uzavírání smlouvy byl, dle údajů ve smlouvě, doložen výpis z účtu a opatrovnický rozsudek. K důkazu listiny doloženy nebyly. Jelikož se žalobkyně omluvila z jednání soudu, nebylo možné jí poskytnout patřičná poučení dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu. 9. V rámci účastnického výslechu žalovaná uvedla, že v době uzavření smlouvy pobírala pouze rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení, neměla jiný příjem, za bydlení platila 6.020 Kč. Rodičovský příspěvek činil 3.600 Kč, dostávala přídavky na dítě. Žila sama se synem, výživné ve výši 1.000 Kč měsíčně hradil otec dítěte nepravidelně, aktuálně je vymáháno exekučně. Nájemní byt získala těsně před porodem, nebyl vybavený, s penězi vůbec nevycházela, pomáhala jí maminka. V současné době je vedena u úřadu práce, nezaměstnaná, o práci přišla v důsledku epidemie COVID-19. Je pro ni obtížné hledat zaměstnání, nemůže pracovat na směny ani dojíždět za prací. Aktuálně pracuje na dohodu o pracovní činnosti v hotelu v [obec] jako uklízečka nebo recepční, dle potřeby hotelu. Dohodu žalovaná soudu doložila. 10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jed