12 C 4/2021-94 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51.209,59 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru registrační [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). 3. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den 2. 6. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti. 5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [anonymizována dvě slova] [rok] Smlouvu o úvěru registrační [číslo] (dále jen,, Smlouva“), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen„ Podmínky“). Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč, a to ve výši 40.000 Kč za účelem konsolidace dluhů žalovaného z úvěrů či půjček poskytnutých žalobkyní či třetími osobami, zbývající část úvěru ve výši 30.000 Kč bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 14,9 % ročně počínaje dnem 10. 12. 2018 ve splátkách ve výši 2.537 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal hradit pojistné ve výši 70 Kč měsíčně a poplatky a ceny za bankovní služby uvedené ve Výňatku ze sazebníku. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně příloh, standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, interní účetní doklady ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], sazebník) 6. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný uhradil pouze 14 pravidelných splátek. Následně přestal plnit podmínky Smlouvy, zejména nehradil řádně a včas splátky úvěru, proto žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením čl. 9 Podmínek své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 13. 5. 2020, kterým byl současně vyzván k úhradě dlužných splátek v dodatečně stanovené lhůtě. Žalovaný na výzvu nereagoval, úvěr byl zesplatněn ke dni 26. 5. 2020. Ke dni 4. 6. 2020 se pohledávka žalobkyně skládala z jistiny ve výši 48.583,88 Kč, poplatků výši 2.415,71 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 4.137,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 400,49 Kč. Žalobkyně nadále nárokuje smluvní úrok z úvěru ve výši 14,9 % ročně z jistiny ode dne 5. 6. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ode dne 5. 6. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 19. 12. 2019 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně příloh, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, historický výpis úvěrového účtu, výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 13. 5. 2020 včetně dodejky, výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 6. 2020 včetně poštovního podacího archu) 7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uváděla, že vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Provedla lustraci v Bankovním registru klientských informací (BRKI), Nebankovním registru klientských informací (NRKI), Zájmovém sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), přičemž nezjistila žádný negativní záznam. Prověřila rovněž Interní databázi žalobkyně obsahující data pro řízení rizik za celou skupinu [právnická osoba], kde nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Bylo zjištěno, že žalovaný má další dluh mimo žalobkyni vyplývající ze smlouvy o osobním úvěru ze dne [datum] se splátkou 2.395 Kč měsíčně, která souhlasí s částkou přiznanou žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž žalobkyně z registru ověřila, že žalovaný není ke dni nahlížení do registru po splatnosti s plněním povinností z předmětné smlouvy a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti. V insolvenčním rejstříku bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, dále bylo ověřeno, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů a trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. 8. Bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 30.000 Kč, což doložil čestným prohlášením. Údaj o příjmu od uvedeného zaměstnavatele byl ověřen kontrolou výpisů z účtu žalovaného. V žádosti o poskytnutí [anonymizováno] půjčky žalovaný vyplnil, že je svobodný, bezdětný, bydlí ve vlastním domě či bytě, mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji žalovaný uvedl náklady na bydlení 1.000 Kč, ostatní výdaje 1.000 Kč a platby na spoření 300 Kč. Uváděl rovněž celkovou výši půjček a úvěrů 40.000 Kč a splátky 2.395 Kč s tím, že tyto částky budou poskytovaným úvěrem konsolidovány. Žalobkyně v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 6.571 Kč, přičemž tato částka se skládala z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 1.000 Kč (výdaje na spoření nejsou zohledňovány), výdajů na bydlení ve výši 1.745 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3.410 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 416 Kč. K důkazu žalobkyně doložila výsledek behaviorálního ratingu ze dne [datum], čestné prohlášení o výši příjmu ze dne [datum], fotokopii občanského průkazu, návrh na rozhodnutí o poskytnutí [anonymizováno] půjčky ze dnů [datum] a [datum], prohlášení žalovaného o zdravotním stavu, vygenerované informace z registru BRKI a NRKI, výňatky výpisů z účtu obsahující položku mzda žalovaného za období od 6. 3. 2018 do 6. 9. 2018. Provedenými listinnými důkazy byla prokázána tvrzení žalobkyně. 9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsled