12 C 84/2021-43 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43.777,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] ze dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně části smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení (viz výrok I.). V souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu a procesním úkonem žalobkyně, která je oprávněna disponovat za řízení žalobou, soud řízení v požadovaném rozsahu částečně zastavil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v její nepřítomnosti. 4. Žalovaný u jednání soudu vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. 5. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby v této věci, neboť smlouvou o vkladu části podniku ze dne [datum] byla část podniku společnosti [právnická osoba], označená jako [anonymizováno] převedena do společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako vklad ke zvýšení základního kapitálu. Následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno podáním ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, dohoda o úplatě ze dne [datum], potvrzení o úplatě ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]) 6. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 62.910 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.570 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena 3. 8. 2014. Žalovaný se v průběhu trvání Smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění, k datu 28. 6. 2010 od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný poslední úhradu provedl dne 20. 8. 2010. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na částku 43.777,06 Kč představující jistinu ve výši 37.326,16 Kč, poplatky ve výši 4.925 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.525,90 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 14,22 % ročně z částky 37.326,16 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 42.251,16 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář, vyúčtování smlouvy k datu [datum], všeobecné obchodní podmínky, předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku) 7. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, přičemž jde o závazkové vztahy vzniklé na základě smlouvy o úvěru. 8. Dle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. 9. Dle ustanovení § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto stanoveny úroky, je dlužník povinen platit povinen obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvyšší přípustné. 10. Dle ustanovení § 387 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. 11. Dle ustanovení § 388 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. 12. Dle ustanovení § 391 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. 13. Dle ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 497 a následující obchodního zákoníku. Touto smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh nehradil řádně. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a veškeré závazky žalovaného učinil splatnými ke dni 28. 6. 2010. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného ke dni podání žaloby částkou 43.777,06 Kč (podrobné členění viz shora). 15. Žaloba byla v této věci podána dne 13. 5. 2020. Ve smyslu ustanovení § 387 a § 388 obchodního zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené, k promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. V projednávané věci žalovaný vznesl námitku promlčení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyně. Dle ustanovení § 397 citovaného zákona je promlčecí doba čtyři roky a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala 28. 6. 2010, čtyřletá promlčecí doba tak běžela od tohoto data. Vzhledem k datu podání žaloby došlo k zahájení řízení až po uplynutí promlčecí doby, námitka vznesená žalovaným je důvodná a soudu tak nezbylo než promlčené právo žalobkyni nepřiznat. 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval.