8 C 23/2021-70 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 36.972 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] uzavřené dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně uváděla, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč v hotovosti dne 18. 12. 2017. Žalovaný pak na daný úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 23.400 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč, neuhrazeného poplatku za správu úvěru, který uplatňuje ve výši 3.300 Kč dle čl. 22 odst. 3 úvěrové smlouvy, neuhrazeného inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek, který uplatňuje pouze ve výši 900 Kč dle čl. II. odst. 4 úvěrové smlouvy a úroku z úvěru za dobu od 18. 12. 2017 do 18. 1. 2019 ve výši 4.200 Kč dle čl. I. odst. 2 úvěrové smlouvy. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit smluvní pokutu ve výši 13.572 Kč dle čl. V. smlouvy ve výši 0,1 % denně za dobu od 19. 1. 2019 do 20. 8. 2020 z částky 23.400 Kč Ani na předžalobní výzvu žalovaný žalobkyni požadované částky neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo] dne [datum]. V hotovosti byla žalovanému poskytnuta částka 15.000 Kč, což stvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Poskytnutý úvěr měl být hrazen ve 13 měsíčních splátkách. Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč a poplatek za správu úvěru ve výši 3.300 Kč. Dále byl sjednán poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2.850 Kč. Dále byly sjednány úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny a v tomto případě 25,85 % ročně. Výše měsíční splátky činila 1.950 Kč. Celková dlužná částka k úhradě činila 25.950 Kč. V čl. V. smlouvy je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (úvěrová smlouva). Aktivní legitimaci k podání žaloby pak žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně oznámení, ze dne 26. 5. 2020 včetně oznámení a dále přílohou vztahující se k postoupení předmětné pohledávky a dále smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum]. 5. Usnesením soudu ze dne 4. 2. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení a uvedla, zda a jakým způsobem posoudil právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky předmětného úvěru v souladu s § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a specifikovala, za jakých skutečností právní předchůdce žalobkyně dověděl úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dle výzvy doplnila tvrzení a v podání ze dne 16. 2. 2021 uvedla, že již v žalobě žalobkyně uvedla, že původní věřitel náležitě ověřil v příslušných databázích a registrech žalovaného s negativním výsledkem. Dále uvedla, že došlo k vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr a výsledkem je vyhodnocení a úvěrový scoring, který byl přiložen k žalobě, a uvedla, že již k žalobě byly přiloženy dokumenty zachycující průběh a výsledky vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Dále uvedla, že před poskytnutím úvěru byly od žalovaného vyžádány informace a podklady a tyto byly posouzeny jejím právním předchůdcem s kladným závěrem. Byla zjištěna výše volných zdrojů 3.283 Kč měsíčně a s ohledem na výsledek úvěrového scoringu byl poskytnut spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 1.950 Kč měsíčně. Uvedla, že soubor podkladů, které prokazují, že poskytovatel řádným způsobem posoudil, prověřil a vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr, je přiložen k žalobě. Z dokladů přiložených k žalobě bylo zjištěno, že výše měsíční splátky měla činit 1.950 Kč. Žalovaný je důchodce a výše důchodu činí 10.283 Kč. Jedná se o úplný invalidní důchod (ústřižek pošty pro příjemce za listopad 2017, za září 2017). Žalovaný v čestném prohlášení z 18. 12. 2017 uvedl, že žije ve společné domácnosti s matkou a na domácnost přispívá 2.500 Kč, má osobní výdaje 3.500 Kč. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je uvedeno, že žalovaný je důchodce, svobodný, počet výdělečně činných osob v domácnosti 2. Žalovaný bydlí u rodičů, zaměstnavatel není uveden. Žalovaný má příjem z invalidního důchodu ve výši 10.283 Kč měsíčně. Výdaje činí 2.500 Kč na bydlení měsíčně a ostatní výdaje 3.500 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje 6.000 Kč měsíčně. Doklady k výdajům - bylo předloženo čestné prohlášení (žádost o poskytnutí úvěru). Dle finanční analýzy poskytovatele úvěru byl výsledek, že měsíční volné finanční zdroje žadatele jsou 3.283 Kč a žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výši měsíční splátky 3.283 Kč. Dle předloženého credit scoringu byl učiněn závěr, že žadateli – žalovanému lze s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů a s ohledem na výsledek credit scoringu poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč s měsíční splátkou 1.950 Kč. 6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019). 9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a z předložených listinných důkazů žalobkyní. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištěných údajů od žadatele o úvěr a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když jsou zohledněny pouze údaje získané od žalovaného a proveden credit scoring. Dále právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval, jaké má žalovaný zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťoval a uvedené údaje - výdaje žalovaného neprověřoval. Právní předchůdce žalobkyně pak pouze vycházel z výpočtu a zjištění měsíčních volných finančních zdrojů ve výši 3.283 Kč. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému - spotřebiteli spotřebitel