12 C 119/2021-43 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 112.297,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru registrační [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 160.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu byly vhazovány na adrese trvalého pobytu žalovaného do domovní schránky. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jejich nepřítomnosti. 4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru registrační [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 160.000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Peněžní prostředky byly dne [datum] žalovanému vyplaceny na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 7,9 % ročně v 84 splátkách ve výši 2.706 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal hradit rovněž poplatek za vedení účtu (shodná tvrzení účastníků, žádost o poskytnutí [anonymizováno] spotřebitelského úvěru a úvěru ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], smlouva o úvěru [číslo], předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, vysvětlení předsmluvních informací a základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěrů, poskytovaných [anonymizováno], předsmluvní informace ke kreditní kartě ke spotřebitelskému úvěru, oznámení o změně banky – účtu pro provádění splátek ze dne [datum], interní doklad o schválení úvěru, data o žádosti, informace z [anonymizována dvě slova], výpis z účtu [číslo] [rok] o čerpání úvěru, obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry) 5. Bylo rovněž prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, když nehradil řádně a včas splátky počínaje splátkou splatnou dne [datum], a to ani přes opakované výzvy k úhradě. Žalobkyně využila svého oprávnění a dle části I. odst. 8 Smlouvy všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem prohlásila ke dni 16. 8. 2020 za splatné a současně vyzvala žalovaného k úhradě do [datum]. Žalovaný do zesplatnění úvěru zaplatil celkem 30 splátek po 2.706 Kč v celkové výši 81.180 Kč. Žalovanou částku ve výši 124.951,53 Kč tvoří jistina ve výši 112.078,38 Kč, poplatky ve výši 219 Kč, smluvní úrok ve výši 7.573,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 5.080,29 Kč. Žalobkyně v podání ze dne [datum] detailně popsala vznik a výši jednotlivých uplatněných nároků. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právní zástupkyní žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo], výpis z účtu, přehled splátek, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, výzvy k úhradě ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, výzvy k úhradě s vyčíslením dluhu k datu [datum], [datum] a [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání) 6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením Smlouvy posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. V prvé řadě vycházel z údajů vyplněných v samotné Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum], kdy žalovaný kromě základních sociodemografických informací o své osobě, rodinném vztahu, způsobu bydlení a dosaženém vzdělání, mimo jiné dále uvedl, že je od června 2017 zaměstnán na dobu neurčitou jako osoba manuálně pracující v oboru zemědělství u zaměstnavatele pana [jméno] [příjmení], [IČO], s čistým měsíčním příjmem 15.854 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 4.194 Kč. Žalovaný současně uvedl, že od roku 1995 bydlí ve vlastním obydlí. Informace poskytnuté žalovaným byly ověřeny u zaměstnavatele a dále prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného u žalobkyně č. [bankovní účet], ze kterých byly patrné veškeré přijaté platby žalovaného za poslední měsíce předcházející poskytnutí úvěru. Žalobkyně zdokumentovala i již dříve uzavřené obchody se žalovaným, a to jak stále existující, tak i již ukončené, přičemž žalovaný neměl žádný negativní záznam týkající se jeho platební morálky, své peněžité závazky z jednotlivých smluv řádně a včas plnil. Žalobkyně rovněž zkontrolovala bonitu a úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím Bankovního registru klientských informací (BRKI), Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a Zájmového sdružení právnických osob SOLUS. K důkazu žalobkyně doložila žádost o poskytnutí úvěru ze dne [datum], informace ze systému [anonymizována dvě slova], interní doklad o schválení úvěru obsahující rozbor úvěruschopnosti klienta, schvalovací protokol k úvěru, výpis CRIF, výpis z běžného účtu č. [bankovní účet]. Po provedeném dokazování uvedenými listinami soud dále zjistil, že v interní dokladu o situaci žalovaného se uvádí:„ Systémem bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat (surrogate model). Jedná se o statistický model, který je založený na datech ze žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Model porovnává deklarovaný příjem s modelovým příjmem, a pokud výši statisticky potvrdí, klient nemusí dokládat příjmy. Tento model se pro klienty, kteří deklarovali společenské postavení zaměstnanec nebo důchodce.“ 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzi