12 C 121/2021-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.840 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). 3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil. 4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. V procesu uzavírání smlouvy se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, zřídil si uživatelský účet a zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou. V článku 3.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně za každý den čerpání úvěru, tedy za dobu ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, tzn. 60 Kč denně. Splatnost celého úvěru byla sjednána na den 16. 7. 2020. Žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru. Žalobkyně nárokuje poplatek za poskytnutí úvěru za dobu od jeho poskytnutí do splatnosti poslední splátky úvěru v celkové výši 840 Kč (2 % denně činní 60 Kč; za 14 dnů). Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku) 5. Soud má rovněž za prokázáno, že žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění dne [datum] (výpis údajů z veřejné části živnostenského rejstříku) 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva neměla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť ji žalovaný uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti. Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit poplatky. Žalovaný porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh nehradil řádně, nezaplatil ničeho. V souladu se smlouvou se stal úvěr splatným dne 16. 7. 2020. Dle ustanovení smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z jistiny 3.000 Kč za každý den trvání smlouvy, tedy za 14 dnů, celkem 840 Kč. 11. Soud se předně zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí úvěru je obvyklé, v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, sjednat úroky. V případě projednávané smlouvy nebyly smluvní úroky z úvěru výslovně sjednány, byla však ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně za každý den trvání úvěru. Dle názoru soudu jde o skrytý úrok z úvěru, a to v nepřiměřené výši. Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je přitom způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti, a je zcela na místě poměřovat požadavky věřitele korektivem dobrých mravů (viz obdobně argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018-99). Má-li žalovaný za úvěr ve výši 3.000 Kč poskytnutý na 14 dnů, zaplatit 840 Kč na úroku, jde fakticky o úrok ve výši 335,98 % ročně (dle kalkulačky pixy.cz), tedy 28 % poskytnuté částky, přitom smluvní úrok v této výši již lze mít za úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto pohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání, které se příčí dobrým mravům a je tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku. K neplatnosti právního jednání soud přihlédl v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak. 12. Soud má za to, že části smlouvy upravující poplatky nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti jednotlivých částí. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, když žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání finančnictví. Bez sjednání poplatků by věřitel právní jednání neučinil, poplatky tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018-99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Dospěl-li soud k závěru, že je neplatné ujednání týkající se uvedených částek, je neplatnou celá smlouva o úvěru. 13. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 3.000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 840 Kč, byla žaloba zamítnuta, když šlo o částku požadovanou na základě neplatné smlouvy. 15. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 15. 11. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně doručenou předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše). 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 3.000, která představuje 78 % původního předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný ohledně částky 840 Kč, což je 22 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 78 % méně 22 % vychází tedy, že žalobkyně má