12 C 127/2021-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 417 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], na jejichž základě poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Žalovaný nedostál svému závazku vrátit částky sjednané ve smlouvě. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět ohledně částky 567 Kč (smluvní pokuty v částce 417 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku 150 Kč – dle skutkových tvrzení v žalobě šlo o paušální náklady na upomínání), neboť nedisponuje dokumenty k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce. V souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu a procesním úkonem žalobkyně, která je oprávněna disponovat za řízení žalobou, soud řízení v požadovaném rozsahu částečně zastavil. 5. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, dohoda o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, potvrzení o přijaté platbě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu) 6. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 7. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s., IČO [číslo], kde zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou částku 3.000 Kč, což stvrdil podpisem smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % ročně při řádném splacení. Délka splatnosti činila 30 dnů. Přestože žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce posoudil a ověřil schopnost žalovaného úvěr splatit, přes výzvu soudu nebyla schopna toto své tvrzení prokázat. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil ve sjednaném termínu, v souladu se smlouvou mu tak vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně smluvní pokutu účtovala ve výši 417 Kč. Kromě neuhrazené jistiny žalobkyně nárokovala paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 772,14 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 31. 5. 2017 do 10. 8. 2020. Neuhradil ničeho ani přes opakované upomínky, včetně předžalobní upomínky zaslané právní zástupcem žalobkyně s datem [datum]. 8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, neuhradil ničeho. 13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, a proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Nato vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ve vztahu k nárokům vyplývajícím z uzavřené smlouvy (náklady na upomínání 150 Kč, smluvní pokuta 417 Kč). Soud tedy při rozhodování vycházel z předpokladu, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil v procesu uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 3.000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 3.000 Kč dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). 14. Žalobkyně nárokovala úrok z prodlení z dlužné částky kapitalizovaný ve výši 772,14 Kč za období od prvního dne prodlení dle smlouvy, tj. od 31. 5. 2017 do 10. 8. 2020, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 3.000 Kč. Dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3.000 Kč od 29. 8. 2020 až do zaplacení. Soud dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 3.000 Kč ke dni prokazatelně odeslaného oznámení o postoupení pohledávky, když součástí tohoto oznámení byla výzva k plnění. Nad rámec při