12 C 130/2021-40 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4.999 Kč s příslušenstvím a poplatkem z prodlení ve výši 1.180 Kč s tím, že žalobkyně jako podnikající právnická osoba, poskytuje zákazníkům možnost zřídit si [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu. Zákazníkovi je tak umožněno odložit platby až o 45 dní. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 5.299 Kč, avšak nedostál svému závazku vrátit věřiteli částku sjednanou ve smlouvě. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilku soudu obsahující žalobu žalovaný osobně převzal. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu ke službě [anonymizováno] účet (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Obchodní podmínky služby [anonymizováno] Karta, jakož i veškeré další obchodní podmínky publikované na internetových stránkách [webová adresa] Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tím, že žalovaným byla podepsána aktivací [anonymizováno] účtu. Úmysl žalovaného uzavřít Smlouvu byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalovaného. Prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách [webová adresa] požádal následně žalovaný o vystavení [anonymizováno] Karty, která mu byla doručena kurýrní službou, a kterou aktivoval prostřednictvím [anonymizováno] účtu. [anonymizováno] Karta je platební karta Mastercard určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami Mastercard, jejím prostřednictvím měl žalovaný možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, přičemž mu bylo umožněno odložit platby až o 45 dní. V obchodních podmínkách bylo stanoveno, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování – poplatek 150 Kč; uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování – poplatek 250 Kč; uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování – poplatek 350 Kč; uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování – poplatek 450 Kč; uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování – poplatek 550 Kč; uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování – poplatek 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Žalovaný se zavázal uhradit cenu služeb (kupní cenu) a poplatek za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití [anonymizováno] Karty. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 5.299 Kč, uhradil pouze 300 Kč. Žalobkyně doložila historii pohledávky, z níž je patrné, jaká služba případně u jakého obchodníka byla žalovaným využita (Objednávka), v jaké výši (Cena) a jakého dne (Datum vystavení) byla transakce učiněna, a k jakému dni byla stanovena splatnost. Z přehledu je též patrné, jaké poplatky a v jaké výši byly žalovanému žalobcem vyúčtovány. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na dlužnou jistinu 4.999 Kč a poplatky z prodlení v částce 1.180 Kč. Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum]. 6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela jednak z informací získaných přímo od žalovaného a jednak z informací obsažených v příslušných databázích. Zejména prověřil žalovaného v centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a také v insolvenčním rejstříku. Dle výpisu z interní databáze žalobkyně o prověření úvěruschopnosti žalovaného činily pravidelné měsíční příjmy žalovaného 25.000 Kč a pravidelné měsíční výdaje žalovaného 15.000 Kč. 7. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o službě [anonymizováno], kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi umožní hradit platby u třetích osob prostřednictvím [anonymizováno] účtu a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky na základě vyúčtování uhradit a zaplatit poplatky stanovené smlouvou. 13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že kon