12 C 134/2021-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne 19. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 98.028,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti peněžní prostředky vrátit. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne 9. 2. 2022 žalobu částečně zpět ohledně částky 38.028,87 Kč s příslušenstvím, a to vzhledem k administrativní chybě v žalobním návrhu. V souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu a procesním úkonem žalobkyně, která je oprávněna disponovat za řízení žalobou, soud řízení v požadovaném rozsahu částečně zastavil. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. 4. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil. 5. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako postupitel, uzavřel dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací lístek) 6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 60.000 Kč Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a následně peněžní prostředky na bankovní účet [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [anonymizováno]. Žalovaný se zavázel uhradit původnímu věřiteli dne 20. 11. 2019 jistinu 60.000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 38.028,87 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 11. 12. 2021 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2021 včetně podacího lístku) 7. Žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K výzvě soudu žalobkyně nedoplnila konkrétní údaje týkající se poměrů žalovaného. 8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný na závazek vyplývající ze smlouvy neuhradil ničeho. 13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, a proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Nato vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ve vztahu k nárokům vyplývajícím z uzavřené smlouvy (poplatek ve výši 38.028,87 Kč). Soud tedy při rozhodování vycházel z předpokladu, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil v procesu uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 60.000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 60.000 Kč dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). 14. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 60.000 Kč posouzené jako bezdůvodné obohacení, dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. 15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 77.720,55 Kč (60.000 Kč + 17.720,55 Kč – úrok z prodlení kapitalizova