12 C 41/2022-44 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6.468,63 Kč představující smluvní pokutu dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu byly v místě trvalého pobytu žalované vhazovány do domovní schránky. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v její nepřítomnosti. 4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který byla žalovaná povinna uhradit počínaje měsícem únorem 2017 ve 36 měsíčních splátkách. Žalovaná se, mimo jiné, v článku 6.5 smlouvy zavázala pro případ prodlení s placením sjednaných splátek úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné tzv. nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně, žalobkyně proto využila svého oprávnění ze smlouvy, závazky žalované zesplatnila a uplatnila žalobou u soudu. Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 20. 2. 2019, byla žalovaná zavázána uhradit žalobkyni částku 35.615 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 35.615 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7.286,37 Kč a úrok ve výši 102,32 % p. a. z částky 28.461,55 Kč od 23. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 116.640 Kč, a nahradit náklady řízení. Z obsahu spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] se podává, že smluvní pokuta ve výši 7.286,37 Kč byla vypočtena jako 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 32.970 Kč za období od 23. 12. 2017 do 31. 7. 2018 (do dne vyhotovení žaloby). 6. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě žalovanou doložených dokladů a informací získaných od žalované. Žalobkyně zohlednila příjem žalované ve výši 12.023 Kč měsíčně a náklady žalované v částce 6.210 Kč měsíčně s tím, že jde o výdaj na bydlení v částce 2.500 Kč, na ostatní výdaje v částce 300 Kč a částka 3.410 Kč jako životní minimum. Žalobkyně rovněž zohlednila částku 1.000 Kč jako rezervu. K důkazu byly doloženy kopie občanského průkazu žalované, výpisy z účtu žalované, dle nichž činila mzda žalované v listopadu 2016 částku 11.975 Kč a v prosinci 2016 částku 14.071 Kč, výplatní lístky za říjen a listopad 2016, pracovní smlouva, dle které byl pracovní poměr žalované sjednán na dobu určitou do září 2017. Žalobkyní byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), přičemž dle databáze NRKI bylo zjištěno CBS SCORE žalované – kód příznaku 14, přičemž dle přiložené legendy jde o případ, kdy je klient v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. 7. Ze systému ISAS zdejšího osudu bylo zjištěno, že ve věci žalované bylo od roku 2018 zahájeno 5 nalézacích řízení, nařízeny byly 3 exekuce. 8. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32.970 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do 26. 1. 2022 v částce 6.468,63 Kč, jelikož v mezidobí od vydáno shora citovaného rozsudku nedošlo ze strany žalované k úhradě dluhu. 9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 14. O nárocích ze smlouvy vyplývajících bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Bruntále ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V projednávané věci žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě jako 0,1 % denně z částky 32.970 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do 26. 1. 2022 Okresní soud v Bruntále ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] nehodnotil otázku platnosti úvěrové smlouvy. Soud dospěl k závěru, že není vázán obsahem rozsudku pro zmeškání, jde-li o posouzení platnosti úvěrové smlouvy, když dle ustanovení § 135 odst. 1 občanského soudního řádu je soud vázán pouze rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. 15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb., a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se