12 C 8/2022-62 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 262.213,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha [číslo] – seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]) 5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4.547 Kč, kdy součástí splátky je úrok z úvěru v sazbě 11,60 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Smluvní strany si současně dohodly, že úroky i ceny za úkony podle Smlouvy je věřitel oprávněn připisovat k jistině úvěru. Jelikož žalovaný neplnil podmínky Smlouvy řádně, využil právní předchůdce žalobkyně svého oprávnění a rozhodl k datu [datum] o zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 262.213,85 Kč. Ode dne poskytnutí úvěru do data zesplatnění uhradil žalovaný částku v celkové výši 143.986 Kč. Po zesplatnění celého úvěru uhradil splátkami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] část dlužné částky v celkové výši 14.811,49 Kč. Částka byla započítána pouze na příslušenství pohledávky. Žalobkyně dále nárokuje smluvní úrok z jistiny úvěru ve výši 11,60 % ročně ode dne 30. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy ode dne 5. 3. 2020 do 30. 4. 2020 a zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne [datum], přehled plateb, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum], listina nazvaná„ Podklady pre súdné konanie“, ceník [právnická osoba], pro bankovní obchody platný od [datum], ceník platný od [datum], ceník platný od [datum], ceník platný od [datum], ceník platný od [datum], ceník platný od [datum], ceník platný od [datum], ceník platný od [datum], všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], předžalobní upomínka ze dne [datum] 2x, Česká pošta – doklad o sledování zásilek [datum]) 6. Žalobkyně v žalobě uváděla, že její právní předchůdce v době uzavření Smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného. Z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem a s jakým výsledkem posuzoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru. Žalobkyně předně uvedla, že původní věřitel vyhledal žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřil platnost jeho občanského průkazu a jeho příjmy a výdaje. Právní předchůdce žalobkyně získal informace přímo od žalovaného, který uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru výši svého příjmu v částce 20.939 Kč, uvedl, že nemá žádné výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí jiný úvěr u bank či leasingových společností, nemá žádné náklady na léky či jiné povinné výdaje. Upřesnila, že byl hodnocen průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 20.939 Kč, jak byl žalovaným sdělen, což pracovník věřitele zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného a z doloženého potvrzení o výši rodičovského příspěvku. Jelikož žalovaný sám neuvedl žádné výdaje, věřitel stanovil životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 6.346 Kč. Žalovaný na žádosti nedeklaroval žádné splátky jiných závazků, proto byla tato skutečnost ověřena z interních systémů a pomocí dotazu do CCB (tj. Bankovní a Nebankovní registr klientských informací v České republice) bylo zjištěno, že žalovaný měl již spotřební úvěr od právního předchůdce žalobkyně s měsíční splátkou 6.454 Kč (tento byl v rámci úvěru zkonsolidován), hypoteční úvěr od právního předchůdce žalobkyně s měsíční splátkou 4.556 Kč a osobní úvěr u jiného věřitele se splátkou 1.790 Kč. Nové splátkové zatížení žalovaného, po konsolidaci zmíněných úvěrů, tedy činilo 10.893,00 Kč (4.556 + 1.790 + 4.547), což je částka téměř o 2.000 Kč menší, než bylo původní splátkové zatížení žalovaného. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. K důkazu žalobkyně doložila posouzení úvěruschopnosti klienta, výstup z insolvenčního rejstříku, lustrace v databázi neplatných dokladů, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum]. Z listin má soud za prokázáno, že žalovaný uvedl na žádosti o úvěr, že nemá výdaje. Žalovanému byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 6.000 Kč od [datum] 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámc