12 C 88/2021-40 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 310.456,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh - seznamu pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny, dohoda o úplatě ze dne ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku ze dne [datum]) 5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 8,7 % ročně a poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru ve výši dle Smlouvy a aktuálního ceníku, a to ve splátkách ve výši 4.056 Kč měsíčně. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [právnická osoba] pro bankovní obchody) 6. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný nehradil úvěr řádně. V průběhu trvání závazkového vztahu uhradil celkem 18.715,27 Kč. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 26. 9. 2019 zesplatnil. Žalobkyně v projednávané věci uplatnila nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 308.523,50 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 303.680 Kč a neuhrazenými smluvními úroky z úvěru ve výši 4.843,50 Kč, dále úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky ve výši 5.809,07 Kč a poplatků ve výši 1.932,73 Kč, přičemž dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení nárokovala až do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum]. Výzva byla odeslána žalovanému [datum], žalovaný byl vyzván k úhradě do [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum], podklady pre súdne konanie, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum]) 7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracovávání žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. Bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Jelikož měl žalovaný u právního předchůdce žalobkyně veden běžný účet č. [bankovní účet], věřitel znal a měl ověřenou jeho platební morálku, výši jeho měsíčních příjmů i výši měsíčních výdajů a veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení jeho schopnosti splácet požadovaný úvěr. 8. K důkazu byla doložena žádost o poskytnutí úvěrového produktu, z níž vyplývá, že žalovaný byl svobodný, žil v nájemním bytě, byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s příjmem 17.090 Kč, nájemné hradil ve výši 3.000 Kč měsíčně. K návrhu žalobkyně soud vyžádal od právního předchůdce žalobkyně listiny, z nichž vycházel při ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Doložena byla listina nazvaná„ posouzení úvěruschopnosti klienta“, ze které vyplývá, že věřitel stanovil životní výdaje po zohlednění situace žalovaného podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty, aktuálními údaji o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. V rámci úvěrového obchodu byl zkonsolidován dříve poskytnutý úvěr se splátkou 4.071 Kč. Doložen byl i výpis z běžného účtu žalovaného vedený u právního předchůdce žalobkyně. 9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradil řádně, za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 18.715,27 Kč. 14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020,