16 C 62/2022-31 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 290 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], pod [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které měl uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč a neuhrazenou část souhrnného poplatku ve výši 2 290 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 5 000 Kč od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dnů [datum] a [datum], na základě nichž byla pohledávka za žalovaným postoupena nejdříve na věřitele – [právnická osoba] S.á.r.l. s účinností od [datum] a následně na žalobkyni s účinností od [datum]. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne [datum]. 5. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pod [číslo] smlouva o půjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku uhradí v 39 týdenních splátkách po 205 Kč společně se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč. Ve smlouvě není žádným způsobem specifikován, jakým způsobem byl souhrnný poplatek stanoven a za jaké služby věřitele má být uhrazen. Žalovaný na předmětný dluh uhradil částku 705 Kč, kterou žalobkyně odečetla od souhrnného poplatku. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 2 290 Kč. 6. Jelikož se jedná o práva a povinnosti, která vznikla mezi účastníky řízení na základě smluv uzavřených do [datum], posoudil soud uplatněný nárok v souladu se zákonem 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění do shora uvedeného data (dále jen obč. zák.). 7. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. 8. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 11. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle § 658 věta první obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 13. Za zásadní považuje soud posouzení otázky, zda mezi účastníky řízení byla uzavřena platná smlouva o půjčce v souladu s ustanovením § 657 obč. zák., když pojmové znaky smlouvy o úvěru podle obchodního zákoníku (zákon [číslo] Sb.) nebyly naplněny. V tomto případě lze konstatovat, že byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 51a a násl. obč. zák. tzv. spotřebitelská smlouva, kdy na jedné straně je subjekt jednající v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti (právní předchůdkyně žalobkyně) a na straně druhé je spotřebitel jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (žalovaný). Podepsaná smlouva představuje smlouvu o půjčce formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o půjčce nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Skladba tohoto souhrnného poplatku je však zcela nepřezkoumatelná, tedy ani výkladem nelze dospět k závěru, jaké konkrétní nároky souhrnný poplatek zahrnuje. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného úroku z půjčky, případně dalších nákladů, které jsou zřejmě zahrnuty do souhrnného poplatku, bylo nutné, aby ve smlouvě o půjčce byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této půjčky pro něj akceptovatelné. Smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice obsahově není v přímém rozporu se zákonnou úpravou týkající se ochrany spotřebitele, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obchází. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání souhrnného poplatku ve smlouvě o půjčce za právní úkon absolutně neplatný, a to s přihlédnutím k rozporu s dobrými mravy i pro svou neurčitost dle § 37 odst. 1 obč. zák. V tomto směru soud odkazuje na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018 - 99 ze dne 18. 6. 2018, který se zabýval právně srovnatelným nárokem (smlouva o půjčce uzavřená dne [datum] s fyzickou osobou jako spotřebitelem), přičemž v obdobném právním úkonu spatřoval znaky nepoctivého jednání a to přesto, že občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 se této zásady soukromého práva výslovně nedovolával. Krajský soud konstatoval, že tato obecná zásada je našemu právnímu řádu vlastní i před účinností nového občanského zákoníku, kdy v tomto směru odkázal např. na nález Ústavního soudu ČR sp. zn . ÚS 78/06 ze dne [datum]. S přihlédnutím k těmto závěrům lze uzavřít, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti, což je aplikovatelné i na daný případ. 14. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu [obec] zabýval otázkou, zda dle § 41 zákona č. 40/1964 Sb. je neplatnou pouze část smluv o půjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v Ostravě odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze ji od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy smlouva o půjčce. 15. Jelikož si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, tedy původní věřitel poskytl žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný uhradil částku 705 Kč jsou povinni si plnění s odkazem na ustanovení § 457 obč. zák. upravující bezdůvodné obohacení, vrátit. V případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Pokud tedy soud od částky poskytnuté věřitelem ve výši 5 000 Kč odečetl platbu ve výši 705 Kč, pak je zřejmé, že žalovanému se dostalo obohacení ve výši 4 295 Kč. Z tohoto důvodu soud zavázal žalovaného ve výroku I. rozsudku k zaplacení částky 4 295 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 16. O nároku na přiznání zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), neboť k prodlení žalovaného došlo až po [datum]. Výše úrokové sazby vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 1