18 C 264/2021-27 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 4. 2021 do zaplacení, dále částky 4.050 Kč představující nezaplacenou část smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do 6. 4. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 5.540 Kč (zahrnujícího dle textu žaloby úrok ve výši 5.390 Kč a paušální náklady za upomínání ve výši 150 Kč), dále účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 690 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 915,41 Kč za období od 26. 10. 2020 do 6. 4. 2021, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] ve znění dodatku ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], když pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dle původní smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, který měla vrátit do 25. 10. 2020 v částce 30.390 Kč. Žalovaná však tuto povinnost nesplnila, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 15. 6. 2021. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky. 4. Podáním ze dne 11. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 9.590 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 5.540 Kč a smluvní pokutu ve výši 4.050 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované a z tohoto důvodu revidovala svůj návrh. 5. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 12. 2021, č. j. 118C 264/2021-24, částečně zastaveno co do částky 9.590 Kč. 6. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva doručena vhozením do domovní schránky dne 12. 1. 2022. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek. 7. Z verifikační platby, ze smlouvy o úvěru, včetně dodatku, z upomínek, z dokladů o čerpání úvěru, z rámcové smlouvy o postoupení, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Dne [datum] zaslala žalovaná za účelem ověření na účet věřitele platbu ve výši 0,01 Kč. Dne [datum] uzavřela žalovaná a společnost [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které měla žalovaná čerpat částku 4.000 Kč a k datu splatnosti dne 22. 7. 2020 vrátit 4.920 Kč, odpovídající úroku ve výši 920 Kč Další smlouva téhož čísla byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] Touto smlouvou byly doplněny podmínky původní smlouvy tak, že jistina úvěru činila 25.000 Kč a byla splatná dne 25. 10. 2020 v částce 30.390 Kč. Délka splatnosti půjčky činila 125 dnů. Žalovaná čerpala úvěr takto: částku 4.000 Kč dne 22. 6. 2020, částku 2.000 Kč dne 3. 7. 2020, 1.500 Kč dne 8. 7. 2020, částku 6.000 Kč, dne 21. 7. 2021 částku 700 Kč, dne 22. 7. 2020, částku 10.000 Kč dne 27. 7. 2020, částku 800 dne 6. 8. 2020. Upomínkou ze dne 4. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 30.765 Kč. Znovu byla žalovaná vyzvána k zaplacení, a to už částky 31.240 Kč dne 21. 9. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 12. 2020 byla žalovaná vyzývána původním věřitelem k zaplacení částky 32.415 Kč [právnická osoba] jako postupitel a žalovaná jako postupník uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na kterou navazuje společné prohlášení o postoupení ze dne [datum], v němž je již uvedena pohledávka za žalovanou, identifikovaná číslem smlouvy, jménem, příjmením a rodným číslem žalované a výší pohledávky. Dopisem žalobkyně ze dne 14. 4. 2021, odeslaným dne 15. 4. 2021, byla žalovaná informována o postoupení pohledávky. Obdobně, dopisem ze stejného dne, byla žalovaná informována i dopisem původního věřitele. Dopisem ze dne 4. 5. 2021 se žalobkyně znovu marně pokusila vyzvat žalovanou k zaplacení. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 6. 2021, odeslanou následujícího dne byla žalovaná naposledy vyzvána k zaplacení před podáním žaloby. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovanou byla řádně identifikována, žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 14. Na základě předložených listin pak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru., ve znění doplňujícího dodatku ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované byla na její běžný účet zaslána v sedmi splátkách částka v celkové výši 25.000 Kč, na kterou nezaplatila vůbec ničeho. 15. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který dává úvěrující povinnost zkoumat úvěruschopnost úvěrovaného, a to pod sankcí neplatnosti, pokud tato povinnost není splněna. Žalobkyně nedisponovala důkazy o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, nemohla tak prokázat své tvrzení o tom, že tak učinila a z tohoto důvodu tak soud posoudil smlouvu, včetně jejího dodatku jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok žalobkyně pak soud posoudil dle stejného ustanovení a přiznal žalobkyni jistinu úvěru ve výš