218 C 37/2021-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 28. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3.387 Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 6. 10. 2021 do zaplacení s tím, že původně žalovaný užíval byt [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [anonymizováno] na základě smlouvy o nájmu bytu BH [číslo] [číslo] ze dne [datum] do 5. 8. 2019, kdy právo užívání bytu zaniklo uplynutím sjednané doby. Po tomto datu až do 5. 5. 2020, kdy byl byt vyklizen, užíval žalovaný byt bez právního důvodu. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil do výše obvyklého nájemného, které v období února až dubna 2020 činilo 1.129 Kč měsíčně. Žalovaná částka je tak tvořena součtem tří měsíčních poplatků ve výši obvyklého nájemného. K zaplacení byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2021, na kterou však nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 3. Účastníci byli v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzváni, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobce i žalovaný byli současně poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Výzva byla obecnému zmocněnci žalobce doručena dne 14. 3. 2022, žalovanému fikcí dne 28. 3. 2022. Ve stanovené lhůtě se žádný z účastníků nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobce ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí, ze smlouvy o nájmu pro bydlení včetně přílohy, z dodatku k nájemní smlouvě, z protokolu o převzetí bytu, z výzvy z 5. 9. 2019 včetně dokladu o doručení, z usnesení soudní exekutorky, z přehledu předpisů a z předžalobní upomínky včetně dokladu o doručení soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobce je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [anonymizováno]. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu pro bydlení, na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému předmětný byt na dobu určitou do 5. 8. 2017 a žalovaný se zavázal hradit plnění spojené s užíváním bytu. Nedílnou součástí smlouvy byl výpočtový list a pravidla pro užívání bytu. Dle výpočtového listu platného od 1. 2. 2017 činilo nájemné za podlahovou plochu 1.044,96 Kč a nájemné za zařizovací předměty 84 Kč, celkem tedy 1.129 Kč. Dodatkem ze dne [datum] došlo k prodloužení nájemní smlouvy ze dne [datum] na dobu od 5. 8. 2018 do 5. 8. 2019. Dopisem ze dne 5. 9. 2019, který byl žalovanému zaslán na adresu nájmu, a který si v úložní lhůtě nevyzvedl, bylo žalovanému sděleno, že mu skončila nájemní smlouva a že vzhledem k tomu, že se nedostavil k podpisu nové nájemní smlouvy a vzhledem k tomu, že má dluh na nájemném a službách ve výši 19.542 Kč, nebude mu nájemní smlouva prodloužena, a proto byl vyzván k opuštění, vyklizení a předání bytu do 15. 9. 2019 Soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydala pod č. j. [číslo jednací] rozhodnutí, kterým vyrozuměla povinného o tom, že dne [datum] bude provedeno vyklizení nemovitosti, a to bytu [číslo] v pátém podlaží domu [adresa] v [katastrální uzemí]. Žalovaný vyklizení bytu nebyl přítomen, jak vyplývá z protokolu o převzetí bytu. Z přehledu předpisů hrazení vyplývá, že žalovaný neuhradil plnění za únor – duben 2020 v celkové výši 3.387 Kč. Upomínkou ze dne 21. 9. 2021, která byla žalovanému zasílána na adresu jeho trvalého bydliště a kterou si v úložní lhůtě nevyzvedl, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 3.387 Kč do 5. 10. 2021. 5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle ustanovení § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 7. Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla původně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. občanského zákoníku, avšak k zániku účinkům nájemní smlouvy došlo uplynutím lhůty, na kterou byla nájemní smlouva sjednána, tedy dne 5. 8. 2019, když totiž současně z předložených listin vyplynulo, že nedošlo k prolongaci nájmu postupem předvídaným ustanovením § 2285 občanského zákoníku, když žalobce žalovanému sdělil, že nemá zájem na pokračování nájemní smlouvy. Od té doby tak žalovaný užíval byt bez právního důvodu, když mu nesvědčil žádný užívací titul. Žalovaný tak dluží žalobci bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající nájemnému v místě a čase obvyklému, které lze přirovnat k nájemnému, které by jinak žalovaný byl povinen hradit za srovnatelný byt v dané lokalitě. Výši stanovenou nájemní smlouvou v částce 1.129 Kč měsíčně lze považovat za výši obvyklou, byť nedosahuje reálných cen na trhu nemovitostí. Žalovaný tak dluží bezdůvodné obohacení za celkem tři měsíce, a sice únor až duben 2020. Žalovaný se ocitl v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dnem následujícím po splatnosti bezdůvodného obohacení, přičemž jeho splatnost nastala marným uplynutím lhůty uvedené v upomínce k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dne 5. 10. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaný povinen žalovaný hradit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 8,5 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky, tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tak, že náhradu nákladů řízení přiznal ve věci zcela úspěšnému žalobci. Jeho náklady jsou tvořeny toliko zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.