8 C 128/2022-35 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 3. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15.721 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč a zavázal se k úhradě jistiny a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč ve splátkách na 24 měsíců. Žalovaný uhradil 12.697 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 15.721 Kč skládající se k jistiny 10.731 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 495 Kč, poplatku za SMS servis 245 Kč, úroku 1.470 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 560 Kč a smluvních pokut v celkové výši 2.220 Kč. Všechny částky jsou podrobně specifikovány v žalobě, kde je předložen i konkrétní výpočet. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když úvěr byl poskytnut prostřednictvím internetových stránek, kdy žalovaný vyplnil požadované údaje a po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces. Následně byla žádost schválena a žalovanému byl zaslán podpisový SMS kód. Žalobkyně tvrdila, že důsledně zjišťovala credit scoring spotřebitele a využila statistický model, dále provedla kontrolu klienta v externích registrech. Žalobkyně dále vycházela z životního minima člena domácnosti v době schvalování úvěru ve výši a měsíčních nákladech domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Žalovaný uvedl zdroj příjmu zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 29.000 Kč Měsíční výdaje domácnosti 13.000 Kč. Bylo zjištěno životní minimum členů domácnosti 3.410 Kč 1 dospělý a žalobkyně dospěla, že žalovaný bude schopen poskytnutý v rozsahu měsíčních splátek 773 Kč – 1.508 Kč splácet. K prokázání těchto tvrzení předložila žalobkyně prinstcreen ze svého systému a nebankovní registr klientských informací. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalovaný čerpal na svůj bankovní účet 15.000 Kč. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč. Počet splátek 24 a celková částka 20.640 Kč. Dále byla sjednána doplňková služba bezpečná splátka s poplatkem 99 Kč měsíčně, doplňková služba SMS servis s poplatkem 49 Kč měsíčně. Výše měsíční splátky je uvedena v obsahu smlouvy pro celé období trvání smlouvy (úvěrová smlouva, výpis z účtu žalovaného, opis výpis proplacení smlouvy ze [datum]). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 12.697 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé půjčky přípisem z 24. 8. 2021 do 14 dnů od sepsání výzvy (výzva). Dále byla žalovanému zaslána výzva před zahájením vymáhání úvěru ze dne 7. 7. 2021 (výzva). 5. Žalovaný je v dokumentaci předloženou žalobkyní označen jako fyzická osoba – spotřebitel. V prinstcreenu předloženého žalobkyní je u žalovaného uvedeno příjmy 29.000 Kč, příjmy ostatních členů 15.000 Kč, počet dětí 1. Výdaje domácnosti 13.000 Kč, měsíční splátky úvěru 3.000 Kč. Dále je uvedeno, že klient v Solusu negativní a nemá exekuci (prinstcreeny). V předložené úvěrové zprávě je u žalovaného uvedeno, že je fyzická osoba, má odmítnuto 30 splátkových operací. Je uveden jako žadatel minimálně u 1 úvěru a 1 úvěr na částku 16.000 Kč a další 8.580 Kč (úvěrová zpráva). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil řádně sjednané splátky, žalobkyně mu zaslala dne 7. 7. 2021 výzvu před zesplatněním celého úvěru a úvěr byl ke dni 24. 8. 2021 zesplatněn (výzva). 6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019). 9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 3. 6. 2022. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o příjmech a výdajích podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný příjem a náklady na bydlení. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. 10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak p