8 C 218/2022-17 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 20. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.272,33 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným, na základě které žalovaný obdržel částku ve výši 7.300 Kč. Podanou žalobou žalobkyně požaduje jistinu nesplacenou ve výši 7.300 Kč + nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.972,33 Kč ponížený o žalovaným provedené úhrady, celkem ve výši 5.000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné strany daného seznamu postupovaných pohledávek. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru a žalovanému byla zaslána částka ve výši 7.300 Kč na jeho bankovní účet. Dále byl sjednán splatný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.972,33 Kč, který byl splatný 22. 1. 2020. Žalovaný na daný případ zaplatil celkem částku ve výš 5.000 Kč (smlouva o úvěru, částka, doklad o provedené platbě, tvrzení žalobkyně). Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází, aby nedošlo k důvodným pochybám ohledně jeho platební schopnosti a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Ve smlouvě o úvěru je žalovaný označen jako fyzická osoba, dále je uvedeno číslo jeho bankovního účtu, splatnost poskytnutého úvěru 22. 1. 2020. Jedná se o jednorázový a bezúčelový úvěr poptávaný a akceptovaný klientem, doba trvání úvěru 30 dnů, počet splátek úvěru 1 (smlouva o úvěru). 5. Po právní stránce posoudil soud daný případ dle ustanovení smlouvy o úvěru § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně, podnikatelem v oblasti finančních služeb, a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 6. Soud pak v souladu s ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru hodnotil, zda při poskytnutí úvěru posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a s ohledem na obsah spisu dovodil, že poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál. Již z tvrzení v žalobě vyplývá, že se poskytovatel úvěru nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když tyto údaje vůbec nezjišťoval a ani neprověřoval. Tím, že poskytovatel úvěru nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že byla provedena lustrace žalovaného ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet, proto soud podle ust. § 87 odst. 1, věta první zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy, a to i v souladu s § 86 odst. 1, věta druhá citovaného zákona. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl soud v souladu s § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v režimu ust. § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný čerpal částku ve výši 7.300 Kč a uhradil 5.000 Kč. Proto soud žalobě vyhověl co do požadované jistiny ve výši 2.300 Kč. Na požadované zákonné úroky z prodlení má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku z titulu bezdůvodného obohacení nastala dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází následující den k prodlení (rozhodnutí NS ČR 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005). Proto soud dovodil splatnost daného závazku dle výzvy věřitele ze dne 3. 4. 2021 a podacího lístku z téhož data (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2021) a přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení dle této učiněné výzvy od 4. 4. 2021 do budoucna. Ve zbývající části byla žaloba posouzena jako nedůvodná a s ohledem na výše uvedené byla zamítnuta v tomto rozsahu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když dovodil procesní úspěch žalovaného. Žalovanému pak náklady řízení přiznány nebyly, když žádné nepožadoval a ani mu dle obsahu spisu nevznikly.