16 C 105/2022-54 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u [název soudu] dne [datum] domáhala zaplacení částky 5 754 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce podepsané mezi spol. [právnická osoba], [obec], a žalovaným dne [datum] pod [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 1 514,35 Kč, kapitalizovaný úrok ze zápůjčky ve výši 3 965,45 Kč a stejné příslušenství požadovala z dlužné jistiny 4 594,46 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek písemně vyrozuměn. 5. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pod [číslo] písemně smlouva o zápůjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal mimo tuto částku uhradit věřiteli celkový poplatek ve výši 2 955 Kč, který zahrnoval poplatek za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, úrok ve výši 455 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Stanovení výše těchto položek není ve smlouvě žádným způsobem objektivizováno. Dále měl žalovaný zaplatit pojistné ve výši 129 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 8 084 Kč ve 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaný uhradil na tento závazek fakticky částku 2 330 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o zápůjčce formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání zapůjčených peněžních prostředků. Obecně touto cenou bývají pouze úroky. V daném případě je cena představována nejen úroky, ale i dalšími složkami poplatku (administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek), které cenu za poskytnutí peněžních prostředků zcela neadekvátně navyšují, aniž by jí odpovídaly věřitelem poskytnuté služby. Nelze pochybovat o tom, že právní předchůdkyní zvolení smluvní konstrukce kalkuluje s ohledem na faktické chování klientů tohoto typu finančních služeb s inkasním poplatkem jako s cenou za poskytnutý kapitál. Výše roční procentní sazby nákladů je stanovena pouze v závislosti na délce splácení půjčky, a to zavádějícím způsobem, když výše poskytované jistiny se mění. Výše inkasního poplatku se odvíjí od výše poskytnutých finančních prostředků a nikoli od faktických inkasních nákladů souvisejících s inkasem splátek v místě bydliště spotřebitelů. Výše administrativního poplatku pak není ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách specifikována vůbec. Těmito konstrukcemi se věřitel snaží eliminovat poměření skutečné výše ceny poskytnutého kapitálu, tj. úroků, se zásadou dobrých mravů. Sjednaný obsah smlouvy tedy brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelem poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat korektivem dobrých mravů (§ 1 odst. 2 o. z.) Smlouva o zápůjčce, dle závěru soudu, svými účinky obchází účel a smysl právní úpravy, neboť věřitel smlouvou o zápůjčce záměrně cílil na výsledek, který není právní úpravou předvídán ani není žádoucí. V tomto směru lze odkázat i na § 6 zákona č. 89/2012 Sb., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o souhrnném poplatku považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné. 14. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 zákona č. 89/2012 Sb. je neplatnou pouze část smlouvy o zápůjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v Ostravě odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy celá smlouva o zápůjčce. 15. Jelikož bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 5 000 Kč na základě neplatného právního jednání, žalovaný na úhradu této částky zaplatil 2 330 Kč, je žalovaný povinen vydat žalobkyni to, oč se obohatil, tedy zaplatit žalobkyni částku 2 670 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky, když byl žalobkyní až doručením žaloby a uplynutím lhůty k dobrovolnému zaplacení dluhu písemně vyzván k zaplacení dlužné částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1970 o. z., kdy pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Počátek prodlení byl odvozen v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o.z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu soud považuje dobu 5 dnů od doručení výzvy k plnění. 16. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o zápůjčce, představující rozdíl mezi původně žalovanou částkou a částkou přiznanou (5