8 C 14/2023-52 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 14.567 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 6.000 Kč, s poplatkem 4.617 Kč, který se skládá z úroku 799 Kč a poplatku za zpracování úvěru 2.410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení 1.408 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění 1.350 Kč. Celková částka 11.967 Kč měla být splácena v hotovosti ve 45 splátkách po 266 Kč (smlouva). V kartě zákazníka je jako příjem žalovaného uvedena celkem částka 42.050 Kč s tím, že se jedná o čistý příjem žadatele 7.050 Kč a další čisté příjmy domácnosti 35.000 Kč s tím, že byly doloženy 3 výplatní pásky za červen, červenec a srpen 2019. Jsou zde uvedeny měsíční výdaje 3.400 Kč (zákaznická karta). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 (upomínka). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu o postupovaných pohledávkách). Výzvou z 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení dluhu do 17. 3. 2022. Výzva byla odeslána 11. 2. 2022 (výzva včetně odeslání). Vyslechnutá svědkyně u jednání uvedla, že pracovala jako zástupkyně [právnická osoba] do roku 2021, při sjednávání úvěrů požadovala výplatní pásky za dva, dříve za tři měsíce. Pokud jde o výdaje, tak bylo na klientovi, kolik uvedl, k tomu nic nevyžadovala. Pokud jde o příjmy domácnosti, tak ty se nijak nedokládaly. Svědkyně ani nikdy neověřovala, zda klient u zaměstnavatele skutečně pracuje. Na konkrétní okolnosti daného případu si svědkyně nepamatovala. 4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 13. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku u žalovaného. Spokojila se pouze s výplatními páskami za dva měsíce, které však nijak neověřovala, stejně tak nijak nezkoumala výdaje ani další příjmy domácnosti. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když podcenila příjmovou i výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil, kdy bylo poskytnuto žalovanému 6.000 Kč a žalovaným bylo uhrazeno 3.500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 2.500 Kč a úroku z prodlení z této částky podle výzvy k plnění (výzvy k okamžitému splacení dluhu) ze dne 10. 2. 2022, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě do 17. 3. 2022 a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 14. Pokud jde o náklady řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, když tento žádnou nepožadoval a dle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly.