14 C 88/2024-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 21 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení, a částky 2 415 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, následně žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 15 000 Kč ze sjednaného úvěrového rámce, avšak načerpané prostředky řádně a včas spolu s úrokem nevrátila, proto jí vznikl dluh ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím a také dluh ve výši 2 415 Kč na smluvní pokutě za prodlení se splacením úvěru.2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována před samotným uzavřením smlouvy o úvěru, a to na základě vyplněné žádosti o úvěru, ve které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o její finanční situaci. Dále pak žalobkyně prověřila žalovanou ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně také prověřila příjem žalované na základě předložených výplatních pásek.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu si žalovaná osobně nepřevzala.4. Soud nařídil ve věci jednání na den , datum, . Účastníci se na jednání nedostavili, proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.5. Soud má za prokázané, že žalovaná dne , datum, uzavřela písemnou dohodu s žalobkyní pojmenovanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí bylo nabídnuto opakované poskytnutí finančních prostředků až do výše 20 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky musí průběžně a za poskytnutí prostředků se zavázala zaplatit finanční prostředky (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala žalobkyně finanční možnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná má dostatečné finanční prostředky na případné splácení úvěru, k tomuto závěru došla zejména tak, že vyšla z její žádosti o úvěr, prověřila její příjmy na základě předložených výplatních pásek, prolustrovala ji v dostupných registrech a vzala za prokázané její příjmy ve výši 35 155 Kč a dále vzala bez dalšího za prokázané jeho tvrzené výdaje ve výši 7 000 Kč (důkaz: Žádost s spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , výplatní pásky). Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 15 000 Kč (důkaz: potvrzení o platbě od , právnická osoba, .). K vrácení dlužné částky byla žalovaná prokazatelně vyzvána nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 1. 12. 2023, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, a tato výzva byla žalované doručována dne 4. 12. 2023 na adresu jejího trvalého pobytu, avšak žalovaná si zásilku osobně nepřevzala (důkaz: předžalobní výzva ze dne 1. 12. 2023, podací lístek ze dne 1. 12. 2023, služba sledování zásilek dostupná na: „https://www.postaonline.cz/trackandtrace“).6. K tomu soud dodává, že doručení jiných dokumentů (např. zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ) do dispoziční sféry žalované nebylo prokázáno. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni cokoliv vrátila, ostatně to ani nebylo tvrzeno.7. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalované pro to, aby jí za úplatu poskytla finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, přičemž vyšla z jejích doložených příjmů a tvrzených výdajů, jakož i z lustrace v dostupných registrech, a zjistila, že má dostatečné finanční prostředky pro vrácení částky i s odměnou za poskytnutí finančních prostředků, proto s žalovanou dne , datum, uzavřela písemnou dohodu pojmenovanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše 20 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky bude průběžně vracet a za poskytnutí prostředků se žalovaná zavázala zaplatit odměnu (úroky). Na základě dohody jí žalobkyně poskytla částku 15 000 Kč. Předžalobní výzva byla žalované doručována dne 4. 12. 2023 na adresu jejího trvalého pobytu, avšak žalovaná si zásilku osobně nepřevzala.8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovanou (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dř