18 C 112/2024-18 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13.558,09 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 12.069,09 Kč od 13. 12. 2023 do 11. 1. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z téže částky od 12. 1. 2024 do zaplacení s úrokem ve výši 15 % ročně z téže částky od 23. 12. 2023 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 519,23 Kč za období od 13. 9. 2023 do 12. 12. 2023 s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 25.000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s úrokem. Podpisem smlouvy také žalovaná přistoupila k rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti splácet předmětný úvěr. Žalovaná se úvěr zavázala hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.005 Kč, splatných vždy k 13. dni v měsíci, počínaje dnem 13. 1. 2023. Splátka úvěru zahrnující úhradu jistiny, sjednaného úroku ve výši 19,99 % ročně a pojištění, nezahrnovala poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 500 Kč. Žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované, a to jak na základě získaných informací získaných od ní samotné, tak i za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žalobkyně neměla pochybnosti o schopnostech žalované úvěr splácet. Splátky splatné v období od 13. 1. 2023 do 13. 9. 2023 byly splaceny, neuhrazeny však zůstaly splátky splatné počínaje dnem 13. 10. 2023 až do zesplatnění. V souladu se smlouvou měla žalobkyně právo na účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku. Současně dle smlouvy byla žalobkyně v případě prodlení se splácením splátky oprávněná celý úvěr zesplatnit. Z důvodu opakovaného prodlení s úhradou splátek se žalovaná dopustila závažného porušení smlouvy a žalobkyně proto dne 13. 12. 2023 úvěr zeplatnila. Ke dni zesplatnění činil dluh žalované 12.069,09 Kč na jistině, 519,23 Kč na úrocích, 1.000 Kč na smluvní pokutě a 489 Kč za dlužné pojistné. Žalobkyně požadovala od 12. 1. 2024 smluvní úrok ve výši 15 % ročně v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Přes předžalobní upomínku žalovaná nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.3. Účastníci byli v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzváni, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaná byly současně poučeny, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně převzala výzvu dne 25. 6. 2024, žalovaná fikcí dne 12. 7. 2024. Ve stanovené lhůtě se žádný z účastníků nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek.4. Z předsmluvních informací, ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z výpisu z úvěrové zprávy, z potvrzení o provedení prověření úvěruschopnosti, z potvrzení o vyplacení úvěru a ze zesplatňujícího dopisu soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru na základě žádosti žalované, která ke své osobě uvedla, že její příjem má původ v zaměstnání v Centru sociálních služeb pro seniory a výše jejího příjmu činí 21.000 Kč. Byla svobodná, bydlela u rodičů, neměla žádné děti a její celkové výdaje včetně splátek činily 7.000 Kč. Žalobkyně ověřila tyto údaje výpisem z účtu, z něhož vyplynul příjem, dále v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a zjistila, že zde žalovaná nemá žádný záznam, stejně jako v centrální evidenci exekucí. Dle výpisu z úvěrové zprávy žalovaná v okamžiku uzavření smlouvy neměla žádný finanční produkt. Po zohlednění příjmů a výdajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet úvěr s měsíční splátkou 1.842 Kč, a proto jí byl úvěr poskytnut. Smlouva o úvěru uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou byla podepsána dne 29. 11. 2022. Na základě smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 25.000 Kč za poplatek ve výši 500 Kč při roční úrokové sazbě 19,99 % a RPSN 25,24 %. Součástí smlouvy bylo také pojištění, přičemž splátka pojistného činila 8,9 %, což odpovídá měsíční úhradě 163 Kč. Žalovaná tak měla při řádném splácení zaplatit 29.464,52 Kč. Úvěr byl splatný v měsíčních splátkách po 2.005 Kč, počínaje dnem 13. 1. 2023 a konče dnem 13. 4. 2024, když šlo celkem o 16 splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující srovnatelné údaje se smlouvou, a další poučení. Podpisem smlouvy navíc žalovaná přistoupila k rámcové pojistné smlouvě. V článku 5 smlouvy se uvádělo, jaké následky bude mít nesplácení úvěru. V tomto případě byla žalobkyně oprávněna účtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání dluhu, dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou platbu a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná byla zároveň informována, že existují případy, kdy smlouva může být ukončena dříve a kdy žalobkyně může žádat zesplatnění úvěru. Úvěr byl vyplacen žalované dne 29. 11. 2022. Dle splátkového kalendáře žalovaná řádně uhradila splátky splatné dne 13. 1. 2023 až 13. 9. 2023, s výjimkou splátky splatné dne 13. 5. 2023, kdy se o dva dny opozdila. Následně již z její strany nebylo uhrazeno ničeho. Dopisem ze dne 13. 12. 2023 byla žalovaná informována, že přes opakovaný telefonický kontakt nezajistila úhradu splátek a ocitla se v prodlení. Žalobkyně proto požádala o úhradu celé dlužné částky ve výši 14.077,32 Kč do 10 dnů.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 23. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, z jehož plnění je spotřebitel v prodlení delším než 30 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li úrok nižší.11. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, který se zavázala splácet spolu s úroky ve výši 19,99 % ročně a spolu s pojištěním ve výši 163 Kč měsíčně v celkem 16 splátkách. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníku, tedy jejich úvěr řádně a včas splácet. Žalobkyně v tomto směru získala informace od žalované a také postupovala samostatně, když především ověřila jak příjmovou stránku žalované, tak v případě výdajové stránky zjistila, že žalova