18 C 75/2024-14 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50.000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně – , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50.000 Kč se splatností do 12. 11. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena až na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, přičemž původní věřitel neměl pochyby o platební schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení. Přes předžalobní upomínku ze dne 8. 2. 2023 žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 22. 4. 2024. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o jeho vyplacení, z předsmluvních informací, ze smluv o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:5. Společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala poskytnout klientovi peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého, bezúčelového, nezajištěného spotřebitelského úvěru a klient se zavázal zápůjčku spolu s příslušným úrokem do termínu splatnosti vrátit ve splátkách sjednaných smlouvou. Výše zápůjčky činila 50.000 Kč, úroková sazba za 180 % ročně a RPSN 434,6 %. Úvěr byl splatný do 12. 11. 2023 v 36 měsíčních splátkách a celkem mělo být při řádném splácení zaplaceno 220.215,53 Kč. Částka 50.000 Kč byla na účet žalovaného vyplacena dne 12. 11. 2020. Společnost , právnická osoba, a společnost , právnická osoba, . uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o zápůjčce na postupníka, přičemž tyto pohledávky byly uvedeny v seznamu pohledávek. V tomto seznamu je uvedena i pohledávka za žalovaným, identifikována číslem zápůjčky, jejím typem, datem uzavření, jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka, a také výši dlužné částky. Dne , datum, pak byla uzavřena i smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, přičemž předmětem této smlouvy bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce uzavřených právním předchůdcem postupitele. I v tomto případě byl seznam postupovaných pohledávek uveden v příloze smlouvy. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 8. 2. 2023 a téhož dne mu pak byla zasílána ze strany právního zástupce žalobkyně předžalobní upomínka vyzývající k zaplacení částky 129.069,77 Kč.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě dvou smluv o postoupení pohledávek uzavřených ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.12. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Smlouva je však také smlouvou, která podléhá zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr řádně splácet. Ač žalobkyně v návrhu tvrdila, že tuto povinnost její právní předchůdce splnil, když osobu žalovaného prověřil v dostupných databázích, současně v žalobě uvedla, že nedisponuje důkazy, kterými by toto své tvrzení prokázala. Je tak zjevné, že nemůže prokázat splnění zákonem stanovené povinnosti a tudíž je nutné dovodit následek předvídaný ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice absolutní neplatnost předložené smlouvy.13. Dle tohoto ustanovení pak žalobkyni náleží jistina úvěru, po zohlednění plateb provedených na úhradu úvěru, které však nebyly tvrzeny ani jednou ze stran. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 50.000 Kč, představované pouze jistinou úvěru, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky v této výši byly uhrazeny ve prospěch účtu žalovaného, přičemž soudu je z jeho úřední činnosti známo, že tento účet je skutečně účtem žalovaného.14. Je nepochybné, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou žalované částky, k jejímuž zaplacení byl vyzván již dne 8. 2. 2023. Protože však splatnost úvěru nastala až dne 12. 11. 2023, a žalobkyně současně netvrdila jiné skutečnosti svědčící o dřívější splatnosti, ocitl se žalovaný v prodlení dnem následujícím po tomto dni, když současně soudu nejsou známy žádné informace o majetkových poměrech žalovaného, svědčící pro stanovení jiného počátku prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v okamžiku prodlení činila 15 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud shledal nárok žalobkyně zcela důvodným a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku15. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako zcela úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení