18 C 252/2025-18 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 15. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 4. 2024 do zaplacení a dále částky 8.480 Kč s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 20.000 Kč, a to několika převody na jeho bankovní účet ve dnech 12. - 14. 12. 2023. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl uzavřen na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen splácet splátky každý měsíc vždy k 11. dni v měsíci, a to toliko úroky přirostlé za uplynulé období. Jistina úvěru mohla být uhrazena kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto byl opakovaně upomínám a naposledy byl v upomínce ze dne 12. 4. 2024 informován o zesplatnění úvěru ke dni 15. 4. 2024, a také vyzván k jeho úhradě. Dnem následujícím se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Naposledy byl upomínán upomínkou ze dne 14. 6. 2025. Předmětem řízení je tak částka 28.000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20.000 Kč a ze smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8.000 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pro případ prodlení se splacením úvěru byla smlouvou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, z niž se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyně kapitalizovala smluvní pokutu v částce 8.480 Kč za období od 16. 4. 2024 do 14. 6. 2025. Žalobkyně také splnila svou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, když ověřovala příjem žalovaného z jeho bankovních výpisů a osobu žalovaného ověřovala v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě těchto skutečností pak nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a proto byla schválena jeho žádost o úvěr a následně také podepsána distančním způsobem úvěrová smlouva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Soud nařídil jednání na den 19. 2. 2026, z něhož se žalobkyně řádné omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.4. Z občanského průkazu, z rodného listu, z bankovní zprávy, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedené platbě, ze zesplatnění spotřebitelského úvěru, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání a z přílohy č. 3 ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, včetně seznamu pohledávek dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:5. Žalovaný požádal o úvěr. K žádosti doložil rodný list a občanský průkaz. Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od července 2023 do uzavření smlouvy. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že na tento účet pravidelně přichází příjem žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, v rozmezí cca 20.000-24.000 Kč. Z tohoto výpisu bohužel také vyplývá, že příjem žalovaného je také tvořen peněžními prostředky ze společnosti , právnická osoba, . a tyto finanční prostředky jsou dokonce v předloženém výpisu označeny položkou „gambling“. Lze předpokládat, že příjmovým položkám odpovídají také výdajové položky na stejný účel, když z výpisu je zřejmé větší množství odchozích položek ve výších v rozmezí 100 až 2.000 Kč, vždy na totožný účet, a to i několikrát denně. Jednoznačně patrná je také úhrada exekuce, k níž došlo dne 25. 8. 2023 ve výši 14.435,75 Kč. Z výpisu dále plyne příchozí položka ve výši 5.000 Kč dne 11. 12. 2023, když soudu je z jeho činnosti známo, že jde o příjem z jiného úvěru u společnosti , právnická osoba6. K uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, došlo prostředky komunikace na dálku dne , datum, . Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr až do úvěrového limitu ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet tak, že měl být hrazen smluvní úrok v pravidelných měsíčních splátkách ke dni splatnosti. Úrok byl smlouvou sjednán ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Úvěrující byl oprávněn jednostranně požádat o okamžité splacení celého dluhu, pokud by byla porušena smlouva. Smlouva byla uzavřena na dobu do úplného splacení úvěru. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky, s níž byl úvěrovaný v prodlení. Žalovanému byla dne 12. 12. 2023 převedena na jeho účet částka 5.000 Kč, dne 13. 12. 2023 v 14.25 hod. mu byla vyplacena znovu na jeho účet částka 5.000 Kč, dále dne 13. 12. 2023 v 19.55 hod. znovu částka 5.000 Kč a dne 14. 12. 2023 další částka 5.000 Kč, vždy převodem na jeho běžný účet. Dopisem ze dne 12. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 57.091 Kč do 3 dnů od doručení dopisu, a to z důvodu, že téhož dne došlo k zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, odeslanou téhož dne byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení částky 68.132,57 Kč.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, která je smluvním typem úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které bylo žalovanému umožněno i opakovaně čerpat úvěr až do částky 20.000 Kč. Žalovaný této možnosti využil a ve čtyřech úhradách v průběhu tří dnů vyčerpal celý úvěrový rámec. Spolu s jistinou se pak zavázal platit úroky ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, tedy jeho povinností bylo splácet pouze úroky a kdykoliv v průběhu trvání smlouvy pak jistinu, případně její část. Smlouva je však zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr řádně splácet. Žalobkyně nepochybně učinila dílčí kroky k tomu, aby své povinnosti dostála, když si zajistila výpis z účtu žalovaného za období téměř 6 měsíců předcházející poskytnutí úvěru. Žalobkyně však informace obsažené v tomto výpise nedostatečně vyhodnotila, když především přehlédla, že žalovaný je účasten hazardních her, což je okolností, která má vliv na řádné splácení úvěru. Žalobkyně zřejmě ani nezkou