238 C 14/2025-83 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky původně , částka, s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Následně vzala žalobu o částku , částka, s příslušenstvím zpět a soud řízení usnesením částečně zastavil.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že měl poté, co si úvěr vzal, úraz a nemůže zaplatit tak vysokou částku naráz.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali.4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne , datum, na částku , částka, na dobu 48měsíčních splátek po , částka, s úrokem ve výši 68,34 % s tím, že celková částka splatná úvěrovaným činí , částka, (smlouva o úvěru). Ve smlouvě o úvěru byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátky, a to o více než 30 dní ve výši , částka, za každou dlužnou splátku. Dále smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny (smlouva o úvěru). Dle karty klienta žalovaný uhradil celkem , částka, (karta klienta). Platba půjčky byla vyplacena na účet (výpis z účtu). Účastníci uzavřeli i pojistnou smlouvu s pojištěním po , částka, měsíčně (pojistná smlouva). Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k plnění a dne , datum, oznámila zesplatnění úvěru a požádala o zaplacení do 10 dnů (výzvy a oznámení). Žalobkyně předložila hodnocení klienta, dle kterého žalovaný dosahoval příjmu , částka, měsíčně a výdaje činily celkem , částka, , , částka, životní minimum, , částka, bydlení, splátky , částka, , spoření , částka, , ostatní , částka, (hodnocení klienta). Žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši , částka, za červen 2024, , částka, za červenec , Anonymizováno, a za září , částka, (potvrzení ČS). Žalovaný má celkem tři vyživovací povinnosti, hradí úvěr v celkové výši , částka, splátkou , částka, měsíčně (rozsudek OS , adresa, č.j. , spisová značka, ).5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.13. Žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nijak již nezkoumala stránku výdajovou. Z hodnocení klienta pak vyplývá, že žalobkyně počítala výdaje ve výši životního minima žalovaného a vůbec nezahrnula do výdajů 3 vyživovací povinnosti a splátku úvěru ve výši , částka, měsíčně. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalovanému , částka, a žalovaným uhrazeno , částka, po odečtu pojistného ve výši , částka, . Zbývá tak uhradit , částka, . Podle § 87 odst. 2 na návrh žalovaného s ohledem na jeho závazky určil soud, že v možnostech žalovaného je splácet poskytnutou částku splátkou v výši , částka, . Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle § 1970 OZ.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když zastavení řízení zavinila žalobkyně, tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 32,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .