8 C 82/2020-68 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí celkem částku 35.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřela se žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit souhrnný poplatek ve výši 30.520 Kč. Celkovou částku (půjčku a poplatek) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 pravidelných týdenních splátkách po 840 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 3.607 Kč. Předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 35.000 Kč a na dlužném poplatku částku 26.913 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum] a přípisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovaným bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla ke dni [datum] žalovanému půjčku ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 30.520 Kč a tedy celková částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit předchůdkyni žalobkyně (půjčka + souhrnný poplatek) činila 65.520 Kč. Podpisem této smlouvy žalovaný potvrdil, že v hotovosti převzal výše uvedenou půjčku. Žalovaný měl splatit celkovou částku v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 840 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobkyně se stala věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo]. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne [datum], ve spojení s podacím archem, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 61.913 Kč s příslušenstvím. Podle ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák., přičemž ze smlouvy plnila a žalovanému půjčila finanční částku 35.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později půjčku ve výši 35.000 Kč předchůdkyni žalobkyně v úplnosti nevrátil. Protože postoupení pohledávky na žalobkyni bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu poskytnuté a nesplacené půjčky, tj. ve výši 35.000 Kč jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tuto částku žalobkyni a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 517 odst. 1, 2 obč. zák. neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobkyni. Co se týče nároku žalobkyně na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 26.913 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Ujednání účastníků ve Smlouvě o půjčce ohledně sjednaného„ souhrnného poplatku“ v původní výši 30.520 Kč, který lze posoudit pouze jako úrok podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jinou platbu při půjčce sjednané podle § 627 občanského zákoníku ujednat nelze, považuje soud za neplatné podle § 39 občanského zákoníku, a to pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jak bylo několikráte judikováno, např. rozsudkem Nejvyššího soud ČR ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále též rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 101 VSPH [číslo], že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. V posuzovaném případě byl souhrnný poplatek (úrok) sjednán ve výši 87,2 % za celou dobu poskytnutí půjčky v délce 78 týdnů. Sjednanou částku 30.520 Kč představující souhrnný poplatek za poskytnutou půjčku (úrok) odpovídající 87,2 % úroku za dobu 78 týdnů považuje soud za nepřiměřeně vysokou a tudíž v rozporu s dobrými mravy, a proto v této části Smlouvu o půjčce posoudil jako neplatnou. Nároku žalobkyně na zaplacení souhrnného poplatku v uplatněné výši 26.913 Kč nemohl soud vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, neboť částečné zamítnutí žaloby se vztahuje pouze k příslušenství uplatněné pohledávky. Náhrada sestává z odměny za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, přičemž třetí úkon žalobkyně požadovala toliko v poloviční výši, tedy dohromady 1.250 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhrady za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále z 21% DPH z částky 1.550 Kč ve výši 326 Kč a uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 3.276 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud pro úplnost uvádí, že hmotně právně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.