11 C 95/2022-43 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 4.650 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1.650 Kč. Celkovou částku (půjčku a poplatek) se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 31 týdenních splátkách po 150 Kč s poslední splátkou stanovenou na [datum]. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávky za žalovanou 3.000 Kč na dlužné jistině a 1.650 Kč na dlužném poplatku. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalované finanční prostředky ve výši 3.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 1.650 Kč a tedy celková částka, kterou měla žalovaná na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (půjčka + souhrnný poplatek) činila 4.650 Kč. Podpisem této smlouvy žalovaná potvrdila, že v hotovosti převzala výše uvedenou půjčku. Žalovaná měla splatit celkovou částku v hotovosti v 31 týdenních splátkách po 150 Kč k rukám oprávněného zástupce předchůdce žalobce s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo]. Z Výzvy k plnění ze dne [datum], ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 10.915,61 Kč. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ust. § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák., přičemž ze smlouvy plnil a žalované půjčil finanční částku 3.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později půjčku předchůdci žalobce nevrátila. Protože postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené půjčky, tj. ve výši 3.000 Kč jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované uhradit tuto částku žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z této částky. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 517 odst. 1, 2 obč. zák., neboť žalovaná se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 1.650 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Ujednání účastníků ve Smlouvě o půjčce ohledně sjednaného„ souhrnného poplatku“ v celkové výši 1.650 Kč, který lze posoudit pouze jako úrok z prodlení podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jinou platbu při půjčce sjednané podle § 627 občanského zákoníku ujednat nelze, považuje soud za neplatné podle § 39 občanského zákoníku, a to pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jak bylo několikráte judikováno, např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále též rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 101 VSPH 14/2012, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. V posuzovaném případě byl souhrnný poplatek (úrok) sjednán ve výši 55 % za celou dobu poskytnutí půjčky v délce 31 týdnů. Sjednanou částku 1.650 Kč představující souhrnný poplatek za poskytnutou půjčku (úrok) odpovídající 55 % úroku za dobu 31 týdnů považuje soud za nepřiměřeně vysokou a tudíž v rozporu s dobrými mravy, a proto v této části Smlouvu o půjčce posoudil jako neplatnou. Nárok žalobce na souhrnný poplatek ve výši 1.650 Kč, a to včetně požadovaného příslušenství z této částky, proto soud zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 1.489 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 29,09 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 433,15 Kč.