4 C 15/2021-31 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 7. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 13.644 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 12.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.644 Kč. Dále žalobce požadoval úroky ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 463,81 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovanou, prostřednictvím internetových stránek, dne 16. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tento vrátit do 16. 10. 2020. Žalovaná však svoji smluvní povinnost řádně splácet nesplnila a vznikla jí tak povinnost zaplatit i smluvní pokutu z prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. 2. V podání ze dne 21. 11. 2022 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do částky 1.794 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.644 Kč, a to v návaznosti na skutečnost, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. 3. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. 4. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen„ o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 16. 9. 2020 má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou prostřednictvím užití prostředků elektronické komunikace na dálku. Na základě smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 16. 10. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a oznámení o postoupení zaslaném žalované vyplývá, že žalobce se stal věřitelem pohledávky. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 6. 2021 vyplývá, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) [obec] jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 10. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 16. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 17. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 18. Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaná, uzavřeli dne 16. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 12.000 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr spolu vrátit do 16. 10. 2020. 19. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. Na podkladě tvrzení samotného žalobce, který na výzvu soudu sdělil, že nedisponuje žádnými důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované, dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Předmětná smlouva o úvěru je tedy pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, když žalobce poskytl žalované úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení její úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení, tj. ani náklady spojené s uplatněním pohledávky. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. 20. S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 12.000 Kč