5 C 230/2020-56 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 18.711 Kč s příslušenstvím, která sestává z částky 13.711 Kč s úrokem z prodlení z částky 13.711 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, a dále z částky 5.000 Kč na smluvní pokutě. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal žalobci zaplatit uvedenou částku zápůjčky a to s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7.322 Kč, který sestává z částky 1.429 Kč coby fixního úroku (výpůjční úroková sazba činila 17,35 % ročně), částky 1.250 Kč za zpracování a doručení, a částky 4.643 Kč za komfortní a flexibilní splácení; celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 17.322 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 963 Kč, přičemž poslední splátka činila 951 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena na den [datum], splatnost poslední splátky pak na den [datum]. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil. Uplatněná částka byla ponížena o nespotřebované poplatky ve výši 3.611 Kč, proto se žalobce domáhá pouze částky 13.711 Kč, a to s úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení (den následující po dni splatnosti poslední stanovené splátky). V souladu s čl. 16 smluvních podmínek pak žalobce má žalobce právo rovněž na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. z částky 13.711 Kč ode dne [datum] do [datum] (den podání žaloby), ve výši 9.556,57 Kč, kterou však žalobce uplatnil pouze ve výši 5.000 Kč. S ohledem k dokumentům užitým k ověření úvěruschopnosti žalobce uvedl, že tyto nemá k dispozici, nicméně tyto byly zaznamenány v zákaznické kartě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě doložených listinných důkazů. 4. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu vlastnoručně podepsali a uzavřeli žalobce jako poskytovatel zápůjčky a žalovaný jako zákazník. Žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem ve výši 7.322 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1.429 Kč, částky 1.250 Kč za zpracování a doručení, a částky 4.643 Kč za komfortní a flexibilní splácení, celkem tedy částku 17.322 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 963 Kč s tím, že poslední splátka činí pouze 951 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž uvedeno, že celou částku zápůjčky žalovaný převzal v hotovosti. 5. Z tabulky umoření bylo ke dni vyhotovení výpisu [datum] bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným dne [datum] činila výši 10.000 Kč, a že uhrazeno nebylo ničeho. 6. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné i poskytování zápůjček, a tato společnost není bankou. 7. Z předžalobní výzvy k ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné pohledávky. 8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto dni mít učňovské vzdělání, přičemž se již nacházel ve starobním důchodu. Celkové příjmy žalovaného za předcházející čtvrtletí byly vyčísleny na částku 8.000 Kč, a měsíční výdaje pak na částku 2.207 Kč za externí splátky zápůjček, kterou měl žalovaný u jiné společnosti, přičemž odhadované měsíční výdaje žadatele měly činit částku 3.500 Kč. Mezi výčtem ověřených dokumentů byl zaškrtnut pouze výměr důchodu. 9. Z ostatních důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr. 11. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o. z.). 12. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 věta první o. z.). 13. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 14. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.). 15. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). 16. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). 17. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum]. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 18. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání (§ 573 věta prvá o. z.). 19. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru; dále z. s. ú.). 20. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. 22. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento ke svým tvrzení o příjmech a výdajích žalovaného nepředložil žádné konkrétní dokumenty, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Soudu tak není zřejmé, na základě čeho byl učiněn závěr, že příjmy a výdaje žalovaného představovaly právě uvedených částek. Ostatně ze zákaznické karty ani nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného, kdy mezi ověřovanými dokumenty je uveden pouze výměr důchodu. Jelikož žalobce, minimálně s ohledem k výdajům žalovaného, vyšel z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech lze uzavřít, že nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy dle citovaného zákona o oc