10 C 51/2021-126 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou ze dne 14. 6. 2021, která byla soudu doručena dne 15. 6. 2021, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 47.986,84 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala dne 5. 9. 2019. 2. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě částka 35.000 Kč dne 9. 9. 2019 a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úroky ve výši efektivní úrokové sazby 151,61 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po částce 2.869 Kč počínaje měsícem říjen 2019. Žalovaná následně z důvodu pracovní neschopnosti požádala o odklad splátek, po dobu od 25. 2. 2020 do 24. 5. 2020 tedy neběžel úrok za poskytnutí úvěru. Žalobce tvrdil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto má právo na zaplacení celkové dlužné částky. Žalobce rovněž v žalobě tvrdil, že posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to zhodnocením informací od žalovaného, posouzením databází, i z jiných zdrojů (doklady o příjmech aj.). 3. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila dne 29. 11 2019 částku 2.869 Kč, dne 16. 12. 2019 částku 3.000 Kč, dne 3. 2. 2020 částku 5.378 Kč, dne 21. 8. 2020 částku 3.000 Kč, dne 23. 9. 2020 částku 2.000 Kč a dne 10. 2. 2022 částku 3.500 Kč. 4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Soud pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání nařízenému na den 15. 11. 2022 a na den 9. 5. 2023 nedostavili, svou neúčast na jednání omluvili, souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. K jednání dne 15. 11. 2022 se dostavila žalovaná, která uvedla, že půjčku od žalobce potřebovala k úhradě nájemného, již předtím měla půjčku u jiné společnosti, celkově z různých smluv čerpala částku asi 200.000 Kč. Žalobci uhradila asi před sedmi měsíci další splátku ve výši 3.000 Kč. 6. K jednání nařízenému na den 9. 5. 2023 se nedostavil žádný z účastníků, přičemž svou neúčast omluvili, souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Soud tedy jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 7. Žalovaná při svém účastnickém výslechu dne 15. 11. 2022 uvedla, že v době čerpání úvěru byla vdaná, měla vyživovací povinnost k dceři, na kterou její otec přispíval výživným ve výši 500 Kč měsíčně. S manželem nemají společné děti, manžel má ve výhradní péči dvě nezletilé děti, které s nimi bydlí ve společné domácnosti. Dále má stanoveno výživné na nejstarší dceru z předchozího vztahu, na výživné byla asi před čtyřmi lety nařízena exekuce, kterou manžel splatil asi před dvěma měsíci. V době čerpání úvěru byla zaměstnána jako servírka s příjmem cca 13.000 Kč, od jara 2020 byla evidována jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce. Nyní je zaměstnána s příjmem asi 14.000 Kč. V době čerpání úvěru hradili společně s manželem na bydlení v nájemním bytě částku 10.000 Kč měsíčně včetně energií. V době čerpání úvěru u žalobce měla další půjčku ve výši asi 15.000 Kč. Její manžel má ještě další půjčky z předchozího manželství, ale o nich neměla povědomí. 8. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 11. 2022, č. j. 10 C 51/2022-94, které nabylo právní moci dnem 13. 1. 2023 bylo řízení částečně zastaveno a nebyl schválen smír navržený účastníky. 9. Podáním ze dne 27. 12. 2022 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do úroku ve výši 75,91 % ročně z částky 34.677,47 Kč od 31. 7. 2020 do 23. 9. 2020, soud proto postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v této části ve výroku I. zčásti zastavil. 10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 11. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2019 a z oznámení o schválení úvěru má soud za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 35.000 Kč, žalovaná měla na úvěr celkově uhradit částku 137.712 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po částce 2.869 Kč, zápůjční úroková sazba byla dohodnuta jako pevná ve výši 151,61 % ročně, RPSN bylo ve výši 142,22 %, resp. 151,61 %. 12. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná první splátku uhradila dne 29. 11. 2019, celkem na úvěr uhradila částku 16.607 Kč, poslední splátka byla uhrazena 23. 9. 2020. 13. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z jejího čistého měsíčního příjmu ve výši 12.533 Kč a výdaji ve výši 3.410 Kč (životní minimum), výdaji na jedno dítě ve výši 2.000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1.800 Kč a ostatních výdajích ve výši 100 Kč. Žádné další příjmy ani výdaje nebyly uvedeny, bylo pouze uvedeno, že žalovaná je vdaná a bydlí v družstevním bytě. Žalobce dále předložil kopii pracovní smlouvy žalované včetně dodatku. 14. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovaná měla v červenci a srpnu 2019 čistý měsíční příjem cca 12.550 Kč. 15. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že žalobce poukázal žalované na její účet č. [bankovní účet] dne 9. 9. 2019 částku 35.000 Kč. 16. Z výpisu z nebankovního registru bylo zjištěno, že smlouva žalované byla dle CBS skóre hodnocena jako špatná s negativním příznakem. 17. Oznámením ze dne 24. 3. 2020 byla žalované schválena její žádost o odklad 3 splátek z důvodu dlouhodobé nemoci. Zároveň jí byl zaslán upravený splátkový kalendář. 18. Žalovaná byla dopisem ze dne 25. 11. 2019, 27. 1. 2020, 25. 6. 2020 a 27. 7. 2020 upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, dopisem žalobce ze dne 29. 7. 2020 došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru z důvodu prodlení žalované ve splátkách. 19. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2021 spolu s poštovním podacím archem má soud za prokázané zaslání předžalobní výzvy žalované. 20. Z ostatních listin nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. 21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 24. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 25. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 26. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 28. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 29. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebit