11 C 49/2023-50 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 44.860 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit souhrnný poplatek 33.440 Kč. Celkovou částku (půjčku a poplatek) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit v 60týdenních splátkách po 1.240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas a marným uplynutím týdenní lhůty pro zaplacení poslední splátky dne [datum] již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh uhradil 27.580 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 45.860 Kč a její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh uhradil ještě 1.000 Kč dne [datum]. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplacení celkové dlužné částky 44.860 Kč s příslušenstvím. Před podáním žaloby žalobce žalovanému vyzval k plnění. 2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 33.440 Kč a tedy celková částka, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (půjčka + souhrnný poplatek) činila 73.440 Kč, přičemž tuto částku měl žalovaný splatit v 60týdenních splátkách po 1.240 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 89.581,42 Kč. 5. Podle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 8. Podle ust. § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle ust. § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák., přičemž předchůdce žalobce ze smlouvy plnil, když půjčil žalovanému částku 40.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později půjčky v úplnosti nevrátil, když na svůj dluh uhradil. Jelikož i postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce bylo prokázáno, soud shledal žalobu částečně důvodnou, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 18.084,60 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12.800,93 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % jdoucím z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 517 odst. 1, 2 obč. zák., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. 11. Pokud se týká ujednání účastníků ve smlouvě o půjčce ohledně„ souhrnného poplatku“ ve výši 33.440 Kč, které lze posoudit pouze jako úrok z prodlení podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jinou platbu při půjčce sjednané podle § 627 občanského zákoníku ujednat nelze, považuje je soud za neplatné podle § 39 a § 41 občanského zákoníku, a to pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jak bylo několikráte judikováno, např. rozsudkem Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále též rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 101 VSPH 14/2012, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. V posuzovaném případě byl souhrnný poplatek (úrok) sjednán ve výši 83,6 % za celou dobu poskytnutí půjčky v délce 60 týdnů. Sjednanou částku 33.440 Kč představující souhrnný poplatek za poskytnutou půjčku (úrok) odpovídající 83,60 % úroku za dobu 60 týdnů považuje soud za nepřiměřeně vysokou, a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Dle časových řad České národní banky (ARAD) činila v červnu 2011 (období poskytnutí půjčky) výše úroků z úvěrů poskytovaných na spotřebu 14,44 % ročně. Z poskytnuté částky 40.000 Kč na dobu 60 týdnu by tak úrok odpovídal částce 6.664,60 Kč a nikoli žalobcem požadované částce 33.440 Kč. Pokud žalovaný na svůj dluh uhradil celkovou částku 28.580 Kč, pak ze souhrnné částky 46.664,60 Kč (půjčka 40.000 Kč + úrok 6.664,60 Kč) zůstává k úhradě částka 18.084,60 Kč. Soud proto provedl přepočet kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] s tím, že úhradu částky 9.500 Kč připočetl k úhradám zaplaceným před datem [datum], a to ve prospěch žalovaného, neboť z tvrzení žalobce není určité, ve kterých dnech a v jakých výších byla v období od [datum] do [datum] celková úhrada částky 9.500 Kč provedena. Za dobu od [datum] do [datum] z dlužné částky 19.094,60 Kč (tj. před úhradou částky 1.000 Kč dne [datum]) činí úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně částku 12.800,93 Kč. Soud proto nárok žalobce zamítl v části požadující úhradu částky 26.775 Kč se zákonným úrokem z prodlení a v části požadující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 23.537,87 Kč. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl převážně úspěšný žalovaný, ale protože mu v této věci doposud účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 13. Soud pro úplnost uvádí, že hmotně právně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.