11 C 66/2020-224 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem označeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že každý z účastníků drží podíl o velikosti ½. Nemovitosti žalobkyně neužívá, nemá zájem je vlastnit. Reálné rozdělení stavby na dvě samostatné věci není možné, možné by bylo rozdělit si vlastnictví pozemku s domem a zahrady, na tomto řešení však nakonec nemá zájem a navrhla vypořádat spoluvlastnictví prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě. Vzájemný návrh žalovaného žalobkyně neuznala, argumentovala tím, že pokud podle dohody spoluvlastníků připadly nemovitosti do podílového spoluvlastnictví s určitými podíly, pak platí výše těchto podílů a jak byla zaplacena kupní cena se nezohlední, i kdyby celou kupní cenu zaplatil jen jeden ze spoluvlastníků. Žalovaný rovněž uvedl, že reálné rozdělení nemovitostí není možné, zpočátku měl zájem na přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, s ohledem na cenu nemovitostí potom uvedl, že na vyplacení podílu žalobkyně nemá prostředky. Navrhl rovněž vypořádání prodejem nemovitostí. Jako protinávrh uplatnil nárok na zaplacení částky 630.000 Kč s příslušenstvím, po částečném zpětvzetí žaloby snížil nárok na částku 330.000 Kč, kterou použil na kupní cenu předmětných nemovitostí. K tomuto nároku uvedl, že větší část kupní ceny byla uhrazena z úvěrů a část z naspořených prostředků. Podle § 1115 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1121 o. z., každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. Podle § 1122 o. z., (1) Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. (2) Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu. (3) Má se za to, že podíly jsou stejné. Podle § 1140 o. z. (1) Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. (2) Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1141 o. z. (1) Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. (2) Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími, soud zjistil, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu nabyli účastníci řízení do vlastnictví, každý jejich ideální jednu polovinu. Tak je vlastnictví také zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že žádný z účastníků nechce setrvat ve spoluvlastnictví, k dohodě o zrušení a vypořádání nedošlo, dům nelze reálně rozdělit a na rozdělení pozemků nemá žádná strana zájem. Stejně tak nemá žádná strana prostředky na vyplacení podílu druhého spoluvlastníka. V takovém případě tedy soud zrušil spoluvlastnictví a nařídil prodej předmětných nemovitostí ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení, když jiné řešení nepřichází v úvahu. Co se vzájemného návrhu týká, vznesený nárok žalovaný jednoznačně skutkově vymezil jako svůj podíl na zaplacení kupní ceny předmětných nemovitostí. Jak bylo zjištěno z kupní smlouvy ze dne [datum], dohoda stran byla taková, že (bez ohledu na to, kdo a jakým způsobem zaplatí kupní cenu), budou nabývané nemovitosti ve spoluvlastnictví každého z účastníků o rovné velikosti podílu, tedy každého ve výši ½ k celku. Způsob, jakým byla zaplacena kupní cena, když podle dohody stran nabyli předmět koupě do rovnodílného spoluvlastnictví, není investicí do tohoto majetku. Zde je třeba navíc uvést, že účastníci spolu žili jako partneři už před uzavřením manželství, podle rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], bylo jejich manželství uzavřeno [datum] a ještě v době před jeho uzavřením, dne [datum], se jim narodil syn [jméno]. Rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci [datum]. Jakým způsobem a z jakých prostředků byly spláceny úvěry ([právnická osoba], č. stavebního spoření [číslo], č. stavebního spoření [číslo], Všeobecná stavební spořitelna [právnická osoba], stavební spoření [číslo]) není možné spolehlivě zjistit a zejména není možné, aby soud prováděl„ finanční audit“ hospodaření účastníků. Nic nebránilo účastníkům, aby si podle způsobu zaplacení kupní ceny dohodli výši podílů na předmětných nemovitostech. Námitka promlčení nebyla ze strany žalobkyně upřesněna a soud ani na jejím upřesnění netrval, když dospěl k závěru o nedůvodnosti nároku vzneseného žalovaným. Z důvodu částečného zpětvzetí vzájemného návrhu bylo řízení v odpovídající části s odkazem na § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř.) zastaveno a ve zbývající části byl dle výše uvedených důvodů zamítnut. V části řízení, která se týká zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Oba účastníci navrhli zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a shodli se i na způsobu vypořádání. V části vzájemného návrhu má podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří odměna zástupce za dva úkony právní pomoci (příprava zastoupení a jednání před soudem) z částky 630.000 Kč, úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v hodnotě 10.820 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhlášky a daň z přidané hodnoty 4.670,40 Kč, celkem 26.910,40 Kč. Ve věci bylo provedeno znalecké dokazování, které si vyžádalo náklady na znalečné 5.234 Kč. Polovina znalečného (2.617 Kč) byla vyplacena ze zálohy složené žalobkyní ve výši 5.000 Kč a druhá polovina ze zálohy složené žalovaným ve výši 3.000 Kč. Žalobkyni bude proto vrácena nespotřebovaná část zálohy ve výši 2.383 Kč a žalovanému 383 Kč.