5 C 44/2022-74 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou, doručenou soudu dne 12. 11. 2021, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 30.000 Kč (představující jistinu dluhu), smluvního úroku 21,55 % ročně z částky 30.000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, částky 1.563 Kč (představující dlužné úroky ke dni žaloby), částky 300 Kč (představující účelně vynaložené náklady za upomínky), částky 1.497 Kč (představující smluvní pokutu za opožděné splátky), částky 1.515 Kč (představující smluvní pokutu ode dne zesplatnění do 11. 11. 2021) a náhrady nákladů řízení ve výši 9.927 Kč. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 30. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které mu poskytl neúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč tak, že částku ve výši 27.500 Kč převedl na tzv. účet zákazníka uvedený ve smlouvě, a to dne 2. 7. 2021, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2.500 Kč převedl na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve smlouvě dohodli, že žalovaný uhradí poskytnuté peněžité prostředky, společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tedy celkem částku 37.500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 7. 2021. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, proto žalobce úvěr ke dni 24. 9. 2021 zesplatnil. Žalovanému odeslal upomínky pro smlouvu [číslo] ze dne 23. 7. 2021 a ze dne 24. 8. 2021, a zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 24. 9. 2021, jako Oznámení o zesplatnění úvěru, jehož součástí byla i předžalobní výzva dle §142a o. s. ř. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 6. 2021 soud zjistil, že ji uzavřel žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako zákazník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit 25 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.500 Kč tak, že první splátka byla splatná 20. 7. 2021 a poslední dne 20. 7. 2023. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2021 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 24. 9. 2021 žalovanému odeslal. 7. Ze sdělení, resp. odpovědi žalobce na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalovaného, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr tím, že si vyžádal výplatní pásky žalovaného za dva kalendářní měsíce (duben 2021 a květen 2021) a potvrzení o dobírce mzdy za měsíc květen 2021 z pracovního poměru žalovaného, a rovněž u jeho zaměstnavatele telefonicky prověřoval výši průměrné mzdy žalovaného, přičemž mu bylo sděleno, že tato se pohybuje nad 31.000 Kč. Žalovaný byl dále prověřen žalobcem v rámci databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku, v obou případech s negativním výpisem. O posouzení úvěryschopnosti byl žalobcem učiněn zápis – posouzení Smlouvy o zprostředkovatelském úvěru [číslo] ze dne 2. 7. 2021. Žalobce dále vycházel z čestného prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků z 30. 6. 2021 a z čestného prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech z téhož dne. V nich žalovaný uvedl jako své výdaje měsíční náklady na bydlení ve výši 14.500 Kč, jiné výdaje neuvedl. Při posouzení nákladů na bydlení žalovaného žalobce vycházel i ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 31. 5. 2020 a dodatku k této smlouvě ze dne 1. 6. 2021, a z normativních nákladů pro nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 580/2020 Sb., které pro [územní celek] v roce 2021 činily pro jednu osobu 5.653 Kč. Žalovaný dle sdělení žalobce shora ku dni uzavření smlouvy měl vyživovací povinnost, dle údajů uvedených v čestném prohlášení o výdajích shora žil ve společné domácnosti s jednou jinou osobou. Dále žalobce vycházel z výše existenčního a životního minima, které činily ke dni uzavření smlouvy na osobu 2.490 Kč a 3.860 Kč. Dále žalobce přihlédl k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016, zejména statistice rodinných účtů za rok 2016 (aktuální výdaje za roky 2017, 2018, 2019 a 2020 nebyly v době uzavírání smlouvy zveřejněny), a dále i k časovým řadám výdajů na konečnou spotřebu domácností za rok 2016 2019 (za rok 2021 nebyl údaj ČSU v době uzavírání smlouvy zveřejněn). 8. Na základě výše uvedeného žalobce vyhodnotil žalovaného jako schopného platit žalobci měsíční splátku poskytovaného úvěru ve výši 1.500 Kč, jelikož mu z příjmu 31.000 Kč po odpočtu běžných výdajů (životního minima 3.860 Kč, nákladů na bydlení 14.500 Kč) a po odpočtu splátky poskytovaného úvěru 1.500 Kč zbude částka 11.140 Kč měsíčně. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.). 11. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.). 12. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 13. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). 19. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2