5 C 91/2020-104 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 28. 4. 2020, doplněnou podáním ze dne 9. 7. 2020, soudu doručeným dne 10. 7. 2020, domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 159.311 Kč, a to z titulu náhrady škody. Návrh žalobce odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 13. 2. 2018 podnájemní smlouvu na byt nacházející se v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa] na adrese [adresa žalovaného]. Tato smlouva byla ukončena ke dni 10. 9. 2019 vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nehradil řádně a včas žalobci úhrady za užívání bytu. Při předání bytu zpět žalobci dne 10. 9. 2019 bylo žalobcem zjištěno, že je byt včetně veškerého vybavení značně znečištěn a poškozen. Kromě toho žalobce dále zaznamenal ztrátu části vybavení bytu. Chybějící vybavení bytu žalobce sepsal a ocenil celkem částkou ve výši 27.223 Kč, což je cena za jeho pořízení, kterou žalobce požaduje vzhledem k nízkému až takřka žádnému opotřebení, které tyto věci měly. Co se poškození věcí týče, žalobce předložil seznam poškozených věcí s uvedením ceny za jejich pořízení, resp. opravu, ve výši celkem 132.088 Kč. Žalobce se ve věci původně obrátil na Policii ČR pro podezření ze spáchání trestného činu, toto podezření bylo usnesením ze dne 10. 1. 2020 [číslo jednací] odloženo. Z obsahu tohoto usnesení vyplývá, že se žalovaný k poškození bytu a jeho vybavení doznal, o odložení bylo rozhodnuto s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a žalobce byl odkázán, aby se náhrady škody domáhal v občanskoprávním řízení. Žalobní návrh žalobce doplnil fotografiemi podepsanými žalovaným při předání bytu žalovanému a fotografiemi pořízenými po převzetí bytu od žalovaného. 2. Žalovaný se na výzvu soudu nikterak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování na základě doložených listin, konkrétně dle podnájemní smlouvy ze dne 13. 2. 2018 a usnesení Policie České republiky, Obvodní oddělení policie [obec] – [anonymizováno], ze dne 10. 1. 2020, [číslo jednací]. Na základě uvedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z podnájemní smlouvy ze dne 13. 2. 2018, uzavřené mezi žalobcem jakožto nájemcem a žalovaným jako podnájemcem, soud zjistil, že žalobce přenechal žalovanému do dočasného užívání jako předmět podnájmu byt o velikosti 2+1, umístěný v 5. NP (IV. poschodí) v domě [číslo] na ulici [ulice] v [obec], situovaný do ulice [příjmení], s tím, že byt je ve výborném stavu, vymalován, řádně uklizen, koberce vyčištěné. Žalovaný se zavázal ke dni skončení podnájmu předmět podnájmu vyklidit, uklidit a předat žalobci ve stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím na běžné opotřebení při řádném užívání a údržbě. 6. Z usnesení Policie České republiky, Obvodní oddělení policie [obec] – [anonymizováno], ze dne 10. 1. 2020, [číslo jednací], soud zjistil, že trestní věc podezření ze spáchání přečinu zpronevěra, kterého se měl dopustit žalovaný jednáním popsaným v žalobním návrhu shora, byla odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, neboť zpronevěra žádné z položek seznamu zpronevěřených věcí, předloženého policii žalobcem, nebyla prokázána (ani nebyl prokázán jiný trestný čin). Současně bylo v odůvodnění usnesení konstatováno, že z podání vysvětlení žalobce, žalovaného a jeho spolubydlící [jméno] [příjmení], z podnájemní smlouvy, fotodokumentace bytu před nastěhováním se žalovaného a z ohledání policejním orgánem je zjevné a prokázané, že v době, kdy v bytě bydlel žalovaný se svojí rodinou a psem, došlo k závažnému poškození bytu, jeho vybavení a zařízení, což potvrdil sám žalovaný. Toto poškození nebylo způsobeno úmyslně, ale vzniklo v důsledku nešetrného používání podnájemníky, což vyplývá z charakteru poškození a vysvětlení žalovaného a jeho spolubydlící. Stejně tak zničení některých z chybějících věcí bylo způsobeno jejich užíváním ze strany žalovaného a jeho spolubydlících (což žalovaný sám vypověděl). Jejich přístup k vybavení a zařízení bytu (dle charakteristiky policie) zjevně neodpovídal chování dospělých osob jednadvacátého století ve střední Evropě s patřičnou výchovou k dobrým mravům. 7. Z výpisu z insolvenčního rejstříku, z usnesení [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 26. 10. 2020 a ze sdělení žalobce ze dne 8. 11. 2022 soud zjistil, že vůči žalovanému bylo dne 9. 1. 2015 zahájeno insolvenční řízení, vedené pod spisovou značkou [spisová značka], které bylo pravomocně ukončeno dne 14. 11. 2020 s tím, že konkurs na majetek žalovaného se zrušuje po splnění rozvrhového usnesení. Dále bylo zjištěno, že žalobce v rámci insolvenčního řízení žalovaného neobdržel ničeho, neboť jeho pohledávka nebyla v insolvenčním řízení uplatněna. 8. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva (§ 2910 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník – dále jen o. z.). 9. Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného (§ 2900 o. z.). 10. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti (§ 2911 o. z.). 11. Nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale (§ 2912 odst. 1 o. z.). 12. Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (§ 2913 odst. 1 o. z.). 13. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jakožto nájemce předmětu podnájmu – bytu, tento přenechal žalovanému jako podnájemci k úplatnému dočasnému užívání na základě podnájemní smlouvy uzavřené dle § 2215 a § 2201 a násl. o. z., na dobu neurčitou. Podnájem bytu skončil ke dni 10. 9. 2019 z důvodu, že žalovaný nehradil řádně a včas žalobci úhrady za užívání bytu. Žalovaný se zavázal ke dni skončení podnájmu předmět podnájmu vyklidit, uklidit a předat žalobci ve stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím na běžné opotřebení při řádném užívání a údržbě. V důsledku porušení této jeho povinnosti vznikla žalobci na základě poškození vybavení bytu a chybějícího vybavení bytu škoda v celkové výši 159.311 Kč. Tuto škodu je žalovaný na základě shora citovaných ustanovení zákona povinen žalobci uhradit. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 14. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalovanému. Žalobce vyčíslil své náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění jeho práva dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 a. t. celkem částku 15.000 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) a. t., každý ve výši 7.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). K těmto náleží dvě paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., což činí částku 600 Kč. K takto vypočítané částce 15.600 Kč žalobce dále připočítal 21 % DPH, jejímž je plátcem, tedy částku 3.276 Kč Náklady za právní zastoupení tak vyúčtoval celkem částkou ve výši 18.876 Kč. Za soudní poplatek žalobce zaplatil částku ve výši 7.966 Kč. Celkové náklady řízení, které si žalobce nárokoval, tak činí částku 26.842 Kč. Dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. však žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění (tzv. předžalobní výzvu). Zaslání takové předžalobní výzvy žalovanému žalobce ani neprokázal, ani netvrdil. Rovněž tak netvrdil a neprokázal, a ani soud neshledal, že by zde byly dány důvody hodné zvláštního zřetele, na jejichž základě by soud mohl výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal (§ 142a odst. 2 o. s. ř.). Celkové náklady řízení, na jejichž náhradu má žalobce nárok, tak činí pouze částku, kterou zaplatil za soudní poplatek, tedy částku ve výši 7.966 Kč. Tato náhrada je splatná