9 C 35/2021-129 — Okresní soud v Břeclavi

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky [částka] s 21,27% úroky a s 9,75% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovanými úroky ve výši [částka] a s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši [částka]. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaná v den uzavření smlouvy převzala v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka], které se zavázala vrátit spolu s úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] (21,27 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] (poslední splátka byla splatná [datum]). Žalovaná uhradila pouze [částka], z toho na úroky [částka] a na poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka] (poslední platba provedena [datum]). Ke sjednanému dni splatnosti [datum] nebyla dlužná částka uhrazena, proto je od [datum] neuhrazená jistina [částka] dále úročena 21,27% úroky. Sjednané úroky a úroky z prodlení žalobce kapitalizoval ode dne následujícího po splatnosti do data [datum]. Žalobce dále uvedl, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (téhož dne bylo postoupení pohledávky žalované písemně oznámeno). Na výzvu soudu žalobce doplnil, že před uzavřením smlouvy původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Dotázal se jí na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřil je z vyžádaných dokladů a zaznamenal do karty zákazníka (zejména doklady o příjmech); žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí [částka], ostatní příjmy [částka], nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku či zápůjčku u jiné společnosti. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku původní věřitel ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Neměl tedy důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která v článku 7.1 smlouvy prohlásila, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Poukázal na to, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu (§ 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Zdůraznil, že nesplnění povinnosti podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ-III nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a odkázal v tomto směru na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byla nečinná, k jednání soudu prvního stupně se nedostavila. 3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), žalobu zamítl co do částky [částka] s 21,27% úroky z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 9,75% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], naproti tomu žalovaná uhradila pouze [částka]. Soud citoval § 86 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III a zabýval se splněním povinnosti původního věřitele posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Konstatoval, že byť žalobce předložil zákaznickou kartu, v níž žalovaná uvedla výši svých příjmů a výdajů, nenavrhl ani nepředložil žádné důkazy k prokázání skutečného ověření těchto údajů (příjmy žalované a jejího vnuka, výdaje na bydlení), ničeho neuvedl o dluzích žalované, přestože podle článku 9 smlouvy čerpala v minulosti spotřebitelský úvěr [číslo] zůstatek dluhu započetl původní věřitel proti pohledávce žalované na vyplacení úvěru z této smlouvy. Soud uzavřel, že žalobce nedostál povinnosti zakotvené v § 86 ZSÚ-III, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III), k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20). V důsledku neplatnosti smlouvy jsou nedůvodné další nároky žalobce (úroky a poplatky) a žalovaná je povinna vrátit žalobci pouze [částka], a to v době přiměřené jejím možnostem. Soud konstatoval, že nezná aktuální možnosti žalované k vrácení dlužné části jistiny, proto stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení v zákonné výši, neboť přiměřenou dobu k vrácení dlužné jistiny stanovil v I. výroku svého rozhodnutí a žalovaná by se ocitla v prodlení teprve tehdy, pokud by neplatila dle rozhodnutí soudu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o s ř. s tím, že v řízení převážně úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,42 %, avšak žádné jí nevznikly. 4. Proti části II. výroku rozsudku, pouze co do 9,75% úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Nesouhlasil s názorem soudu, že prodlení žalované nastane teprve marným uplynutím lhůty stanovené v I. výroku rozsudku. Poukázal na § 1958 odst. 1 o. z. a konstatoval, že žalovaná již v době poskytnutí zápůjčky věděla, že dlužná částka má být zaplacena nejpozději do [datum]; žalobce proto požaduje úroky z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí týdenní lhůty po sjednané poslední splátce, tj. od [datum]. Podle jeho názoru je nutno považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení také oznámení o postoupení pohledávky, popř. předžalobní výzvu. Již v řízení před soudem prvního stupně tvrdil a prokázal, že žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem z [datum], kterým jí bylo současně oznámeno postoupení pohledávky. Dlužnou částku měla uhradit nejpozději do [anonymizováno] dnů od doručení ([datum]); dle podacího lístku byl dopis odeslán [datum] a ve smyslu § 573 o. z. doručen [datum]. Opakovaně byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu i předžalobní upomínkou ze dne [datum] (odeslanou [datum]) se lhůtou k zaplacení do [datum]. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je ve své podstatě důvodné. 6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci, s výjimkou níže uvedenou. 7. Soud prvního stupně posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III) z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 86 odst. 1 ZSÚ-III). V důsledku toho uložil žalované povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z., ačkoliv to výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeno není). 8. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla pouze okolnost, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení. 9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o s ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o s ř. zopakoval dokazování oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterým původní věřitel informoval žalovanou, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] stala společnost [právnická osoba], [IČO] a současně ji vyzval k úhradě částky [částka] (na účet ve výzvě uvedený) do [anonymizováno] dnů od obdržení dopisu. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka žalované odeslána dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě ([ulice a číslo], [obec]). 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí