4 C 219/2023 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, domáhal zaplacení celkové částky ve výši , částka, s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., IČ: , IČO, ), a žalovanou. Tato řádně nehradila své závazky a dostala se tak do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobce na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , o čemž byla žalovaná zpravena oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Žalobce následně dne , datum, zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku vyčíslenou ke dni sepisu této výzvy na částku , částka, neuhradila.Soud zaslal žalované výzvu podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se k žalobě písemně vyjádřila ve věci samé, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, jinak se bude mít za to, že žalobní nárok uznává a bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Výzva byla žalované doručena dne , datum, .Podle § 114b odst. 1, 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.Podle ust. § 153a odst. 1, věta první a odst. 4 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř.Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „z. ř. s.“); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, . Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se jedná o spor z titulu uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem tohoto řízení jsou tak subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci řízení (tj. nositelé těchto práv) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. V souladu s výše uvedeným se tedy nejedná o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř., přičemž nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu ani s žádnou kogentní občanskoprávní normou.S ohledem na to, že lhůta k vyjádření uplynula marně a žalovaná ve stanovené lhůtě soudu ani nesdělila žádný vážný důvod, který by jí bránil se k výzvě soudu včas vyjádřit, nastala přímo ze zákona, ve smyslu ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř., fikce, že žalovaná nárok, který byl proti ní žalobou uplatňován, plně uznala. Soud proto přistoupil k vydání tohoto rozsudku pro uznání, jímž podané žalobě ve výroku I. v plném rozsahu vyhověl a k jehož vydání nebylo třeba nařizovat jednání, a tedy ani předvolávat účastníky s poukazem na ust. § 153a odst. 4 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, které jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní služby po , částka, podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy , částka, , náhradou za tři paušály po , částka, podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy , částka, (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, sepsání žaloby), to vše zvýšené o příslušnou sazbu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku , částka, . Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).