7 C 223/2023-55 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 79 386,70 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednací v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovanou byla dne 10. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 78 168 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 24 splátkách po 3 908 Kč měsíčně. K posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že ta byla posouzena na základě databáze SOLUS a v interních a externích databázích. Žalovaná své smluvní povinnosti řádně nesplnila, neboť peněžní prostředky ve sjednané lhůtě právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Kromě jistiny žalobce požaduje smluvní pokutu, úroky z prodlení, zákonný úrok a náklady spojené s uplatněním pohledávky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.3. Ze smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 5. 2022 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 78 168 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v 24 měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobce si vyžádal a smluvně uvedl údaje k posouzení žádosti o úvěr, a to osobní údaje o žalovaném, její zaměstnání, a uvedení příjmů a výdajů. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bude prověřena v registru SOLUS.4. Z dopisu ze dne 27. 5. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce schválil poskytnutí peněžních prostředků.5. Z odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu prodlení žalované se splácením pohledávky.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ze dne 11. 1. 2023 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na postoupení pohledávek uvedených ve smlouvě a příloze. Z přílohy ke smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla mimo jiné předmětem smlouvy o postoupení pohledávek.7. Z dopisu ze dne 27. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo rovněž žalované oznámeno žalobcem dopisem ze dne 27. 1. 2023, kterým byla současně vyzvána k její úhradě.8. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky.9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouvy, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 78 168 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit dle podmínek stanovených ve smlouvě, což neučinila. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv žalobce nepředložil žádný důkaz, vyjma smlouvy a údajů v ní uvedených. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.). Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).14. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.18. Za užití citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval splněním povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce neprovedl posuzování úvěruschopnosti žalované ani soudu nepředložil žádné důkazy, které by takové prověřování prokazovaly. Soud dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Předmětné smlouvy o úvěru jsou tedy pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu, jelikož žalobce poskytl žalované úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení její úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 od