4 C 154/2025-29 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok žalobce odvozuje od smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou měl se žalovanou uzavřít dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Dne , datum, žalobce soudu sdělil, že žalovaná dne , datum, uhradila částku , částka, , kterou žalobce započítal „na jistinu“. Současně žalobce sdělil, že bere žalobu částečně zpět co do této částky a co do zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení. Podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.342 od , datum, do , datum, .Jelikož žalovaná uzavírala Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, s přihlédnutím k současnému znění zákona a k judikatuře vztahující se k ochraně spotřebitelů (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18).Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobce sice v žalobě obecně vyložil, jakým způsobem schopnost žalované splácet úvěr zkoumal, nevyjádřil se však konkrétně k tomu, jaká případná rizika identifikoval a jak se s nimi vypořádal. Z předložených důkazů není patrné, zda a jak žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalované. Z předložených důkazů navíc vyplývají skutečnosti, které vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce k žalobě přiložil výpisy z účtu žalované, z kterých je patrné, že žalovaná splácí společnosti , právnická osoba, úvěry, a to několika platbami v částkách nejméně , částka, měsíčně. Současně je z výpisu patrné, že koncem měsíce června si žalovaná brala další nebankovní úvěr ve výši , částka, (dne , datum, příchozí platba od , právnická osoba, ).Za popsané situace tak bylo na žalobci, aby zjistil alespoň, jaké konkrétní závazky tedy žalovaná má, a aby prověřil, jaká je její platební morálka u těchto závazků. Žalobce sice v žalobě uvedl, že lustroval žalovanou v CRKI a NRKI, výstup z tohoto prověření však k žalobě nedoložil. Soud tak nadále měl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Soud proto vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a důkazů svědčících o tom, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce na výzvu soudu nereagoval, žádná skutková tvrzení nedoplnil a žádné důkazy neoznačil. Soud tak nemohl jinak, než smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. hodnotit jako absolutně neplatnou a zabývat se žalobou pouze z toho pohledu, zda je žalovaná povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení.Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.Z předložené úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jistina úvěru ve výši , částka, měla být vyplacen na účet žalované č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce dne , datum, uvedenou částku na uvedený účet skutečně zaslal.Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná povinna žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání (podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši celkem , částka, , žalovaná již na dluh uhradila částku , částka, , tedy více, než činila poskytnutá jistina úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení na straně žalobce nevzniklo a žalobu proto v rozsahu, který zůstal předmětem řízení po částečném zastavení, zamítl.Co se týče náhrady nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Vzhledem k předmětu řízení a závěru soudu o absolutní neplatnosti sjednané smlouvy soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal, a to s přihlédnutím k příslušenství žalované částky a skutečnosti, že žalovaná po podání žaloby uhradila více než činilo její bezdůvodné obohacení.