Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 788,59 Kč sestávající z částky 19 690,10 Kč představující dlužnou jistinu dle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , z částky 2 757,50 Kč představující řádný úrok, z částky 1 540,99 Kč představující úrok z prodlení a z částky 1 800 Kč představující poplatky, to vše spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit se sjednaným úrokem ve výši 16,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč měsíčně. Na základě dodatku ke smlouvě ze dne , datum, byl navýšen úvěrový limit do výše 15 000 Kč s měsíční splátkou 450 Kč. Na základě dodatku ke smlouvě ze dne , datum, byl navýšen úvěrový limit do výše 20 000 Kč s měsíční splátkou 600 Kč. Dále uvedl, že nebyly splátky úvěru ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas, v důsledku čehož žalobce dne , datum, úvěr zesplatnil, a že výzvou ze dne , datum, vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal žalobce schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky na základě informací poskytnutých žalovaným, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů.2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky formou úvěrového limitu do výše 5 000 Kč, které bude žalovaný spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně splácet formou měsíčních splátek. Z listiny označené jako „Dodatek číslo ke smlouvě o revolvingovém úvěru“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce navýšit úvěrový limit do výše 15 000 Kč a upravuje výši splátky na 450 Kč měsíčně. Z listiny označené jako „Dodatek číslo ke smlouvě o revolvingovém úvěru“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce navýšit úvěrový limit do výše 20 000 Kč a upravuje výši splátky na 600 Kč měsíčně. Z listiny označené jako „Dodatek číslo ke smlouvě o revolvingovém úvěru“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje změnu splatnosti měsíčních splátek ke 20. dni v měsíci počínaje lednem 2023. Z transakční historie za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že na předmětný úvěr žalovaný čerpal 86 585 Kč a na splátkách žalovaný uhradil 81 035,15 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že byla adresována žalobcem žalovanému, přičemž jej do , datum, vyzývá k zaplacení dluhu. Ve sdělení žalobce ze dne , datum, je uvedeno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý příjem 15 500 Kč, výdaje 0 Kč a splátky jiných úvěrů 0 Kč. Z reportu o průběhu schválení poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalovaného z běžného bankovního účtu žalovaného s tím, že jeho průměrný čistý příjem před schválením úvěru činil 15 500 Kč měsíčně a výdaje byly stanoveny normativně částkou 6 777 Kč a splátkové zatížení v době úvěrové žádosti činilo 5 453 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobcem soud zjistil, že žalovaný se na svém účtu opakovaně dostával do záporných zůstatků, situaci řešil opětovným navyšováním kontokorentu či úvěry, přičemž se na výpisech z účtů objevují i výdaje za platby sázkovým kancelářím.5. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 86 585 Kč, za což si účtoval úplatu, přičemž žalovaný mu vrátil celkem 81 035,15 Kč, že žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěrový limit až do výše 20 000 Kč, což žalovaný učinil, že žalobce před poskytnutím finančních prostředků zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit, a to z údajů uvedených žalovaným a interních a externích registrů, nahlédnutím do transakční historie žalovaného na účtu vedeného u žalobce, přičemž finanční prostředky poskytl, přestože z transakční historie žalovaného vyplývá, že se žalovaný opakovaně dostával do problémů s řádným splácením svých závazků.7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).15. Žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyšel z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích a nezkoumal řádně reálné výdaje, a tedy řádně neověřil věrohodnost jeho tvrzení. Nadto soud uvádí, že za situace, když z výpisů z účtu vyplývá, že se žalovaný opakovaně dostával do problémů s řádným splácením svých závazků, peníze utrácel za služby sázkových kanceláří a jeho hlavní příjem v době schválení úvěru byl téměř na úrovni minimální mzdy, si měl žalobce veškeré příjmy i výdaje žalovaného o to důkladněji prověřit a posuzovat. Soud má za to, že při deklarovaném měsíčním příjmu 15 500 Kč a současném zatížení splátkami jiných úvěrů u žalobce ve výši 5 453 Kč měsíčně, přičemž z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že měl závazky i u jiných společností, nebylo bez dalšího rozumně možné uzavřít, že žalovaný bude schopen bezpečně splácet i nově poskytovaný úvěr, a to tím spíše za situace, kdy z celé dynamiky kontraktačního procesu je zjevné, že postupné navyšování limitu úvěru slouží toliko k pokrytí dalších pohledávek za žalovaným. Pokud žalobce přesto úvěr schválil (zejména pak dodatky navyšující úvěrový limit), aniž by podrobně zkoumal skutečné životní náklady žalovaného a reálnou výši jeho disponibilního příjmu, nelze mít povinnost posoudit úvěruschopnost za řádně splněnou.16. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku úvěrového smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.17. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.18. Veden těmito závěry soud uzavírá, že žalovaný čerpal finanční prostředky na svém bankovním účtu do výše 86 585 Kč a uhrazeno bylo žalovaným 81 035,15 Kč, proto nárok žalobce na bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. činí 5 549,85 Kč, přičemž žalovaný je povinen tuto částku žalobci vydat (výrok II.). Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl mu vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal, když nebyly řádně zjištěny jeho možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl procesně úspěšnější, nicméně mu v řízení náklady nevznikly.20. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.