Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky 20.400 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20.400 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Žalobu odůvodnil následovně. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9.000 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne , datum, , žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Žalovaný uhradil na uvedený úvěr částku 18.022 Kč. Žalobce přes výzvu soudu neuvedl žádné konkrétní doklady, na základě nichž ověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž uvedl, že žádná skutková tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude, tudíž soudu ani nenavrhl a nepředložil žádné důkazy k takovému ověřování úvěruschopnosti žalovaného.Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. S ohledem na to, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s uvedeným postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a všech žalobcem předložených důkazů a zjistil následující skutečnosti.K prokázání tvrzení, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, žalobce předložil elektronický dokument, který však nebyl elektronicky podepsán žádným z účastníků smlouvy, tudíž jej nelze považovat za důkaz uzavření tvrzené smlouvy. Žalobce tedy neprokázal, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená úvěrová smlouva.Předmětem řízení je nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, úroku z prodlení a poplatků z tvrzené smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“) uzavřené jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ), ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce neprokázal, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená úvěrová smlouva. Žalobce zároveň neuvedl žádná skutková tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že by úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem při uzavírání tvrzené smlouvy řádně ověřena na základě konkrétních dokladů týkajících se příjmů a výdajů žalovaného, a na výzvu soudu žalobce tato tvrzení odmítl uvést. Soud tak má za to, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně splnění své povinnosti stanovené v ustanoveních § 86 a § 87 ZSÚ řádně na základě konkrétních dokladů ověřit výdaje a příjmy žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Takže i v případě, že by žalobce prokázal, že tvrzená úvěrová smlouva účastníky uzavřena byla, soud by ji považoval za absolutně neplatnou, z čehož vyplývá, že žalovaný by byl na základě takové smlouvy vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jelikož žalobce tvrdí, že žalovanému poskytl jistinu ve výši 15.000 Kč a že žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil 18.022 Kč, tedy více, než činila poskytnutá jistina, žalovaný by tak již žádnou další povinnost z uvedené smlouvy neměl. Soud se proto z důvodu nadbytečnosti a neúčelnosti již dále nezabýval důkazy týkajícími se vyplacení částky 15.000 Kč žalovanému, a žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. (výrok I.)O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalovanému, který by na tuto náhradu měl právo, žádné náklady v řízení nevznikly. (výrok II.)