Žalobce se žalobou, doručenou dne , datum, Okresnímu soudu Brno-venkov, dne , datum, postoupenou jako místně příslušnému Okresnímu soudu v Břeclavi, doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 191.550,55 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8.621,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13.201,64 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 191.550,55 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a úrokem 9,3 % ročně z částky 185.857,30 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení.2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru (Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, ), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému z úvěrového účtu č. , č. účtu, neúčelový úvěr ve výši 300.000 Kč, převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě, s úročením poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou ve výši 9,30 % p. a. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou pravidelných anuitních měsíčních splátek, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Kromě splátek shora se žalovaný zavázal hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr, vše formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni , datum, . O tomto byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena žalobci. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 250.141,08 Kč, ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaný svůj dluh žalobci neuhradil ani poté, co mu byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z , datum, a ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (, Anonymizováno, ) ze dne , datum, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 300.000 Kč, zasláním na běžný účet č. , č. účtu, , se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 9,30 % p. a., přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši , částka, , a to v 96 měsíčních splátkách, od první po předposlední ve výši po , částka, (včetně úhrady pojištění , částka, ve výši , částka, ), poslední ve výši , částka, (včetně úhrady pojištění , částka, ve výši , částka, ), splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne , datum, .6. Z výpisů z úvěrového účtu č. , č. účtu, a z běžného účtu č. , č. účtu, , vedených na jméno žalovaného u , právnická osoba, . soud zjistil, že na běžný účet shora byla dne , datum, připsána platba ve výši , částka, , označená jako čerpání úvěru , Anonymizováno, .7. Z platební historie ke smlouvě č. , hodnota, na jméno žalovaného ze dne , datum, a z přehledu jednotlivých splátek obsaženého v doplnění žaloby ze dne , datum, shora soud zjistil, že žalovaný na předmětnou půjčku uhradil celkem částku ve výši 250.141,08 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, – seznamu postupovaných pohledávek, z dohody o úplatě ze dne , datum, , z potvrzení o úhradě úplaty ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , adresovaného žalovanému, a z podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena.9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.10. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda byla právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a pokud ano, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a současně aby k prokázání těchto tvrzení označil důkazy, žalobce ve svém podání ze dne , datum, soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o předmětný úvěr ze dne , datum, , kde žalovaný žádal o úvěr ve výši 300.000 Kč, a z informací zjištěných z interních a externích zdrojů, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku a další. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý měsíční příjem ve výši , částka, s tím, že je od , datum, zaměstnán na dobu neurčitou na nižší vedoucí pozici ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalovaný v žádosti o úvěr zároveň uvedl, že má vlastní bydlení, je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí , částka, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních a externích zdrojů právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 28,89 %. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného právní předchůdce žalobce žádosti žalovaného vyhověl a schválil žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. výdaje na bydlení vydané , právnická osoba, a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr.11. Z listiny Žádost o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný je státní příslušník , Anonymizováno, , svobodný, počet vyživovaných osob 0, druh bydlení vlastní dům/byt, pracovní poměr na dobu neurčitou od , datum, , zaměstnán jako nižší vedoucí pozice ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , není ve výpovědní ani zkušební lhůtě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil , částka, , celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, , jiné nezbytné náklady na žalovaného , částka, , srážky ze mzdy , částka, , jiné měsíční splátky , částka, .12. Z listiny Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, od , právnická osoba, ., soud zjistil stejné informace, jako z vyjádření žalobce ze dne , datum, shora, a dále že banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti provedla aktivní přezkum příjmů a výdajů žalovaného. Byla provedena kontrola veřejných databází - insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze MVČR, příjem byl ověřený z doložených dokladů žalovaného a dále případně subsidiárně z běžného účtu klienta u právního předchůdce žalobce za období delší než tři měsíce předcházející měsíci, kdy žalovaný požádal o úvěr. Při výpočtu disponibilní částky byly do výdajů žalovaného započítány výdaje doložené v žádosti o úvěr a dále bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Při výpočtu maximální měsíční splátky (, částka, ) byly od příjmů (, částka, ) odečteny interní splátky (, částka, ), externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky (, částka, ) a životní náklady (, částka, ). Dále je zde uvedeno, že deklarovaný i zjištěný čistý měsíční příjem žalovaného činí , částka, , toto bylo ověřeno z běžného účtu klienta, počet zdrojů příjmu 1, rodinný stav žalovaného svobodný, druh bydlení vlastní dům/byt, podíl žalovaného na nákladech na bydlení činí 28,89 %, žalovaný nemá žádnou vyživovanou osobu. Čistý měsíční příjem domácnosti , částka, , dosavadní interní splátky , částka, , dosavadní externí splátky , částka, , ostatní výdaje žalovaného , částka, , požadovaná výše úvěru , částka, , schválená výše úvěru , částka, , výsledná měsíční splátka , částka, . Dále je v příloze uvedeno, že žalovaný neměl ze dvou uzavřených smluv (běžný účet , jméno FO, ) žádné závazky.13. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, ., za období 10/2019 až 1/2020 soud zjistil, že za období 10/2019 činil počáteční zůstatek , částka, , konečný zůstatek , částka, , obrat kredit , částka, , obrat debet -, částka, . Za období 11/2019 činil počáteční zůstatek , částka, , konečný zůstatek , částka, , obrat kredit , částka, , obrat debet -, částka, . Za období 12/2019 činil počáteční zůstatek , částka, , konečný zůstatek , částka, , obrat kredit , částka, , obrat debet -, částka, . Za období 1/2020 činil počáteční zůstatek , částka, , konečný zůstatek , částka, , obrat kredit , částka, , obrat debet -, částka, . Na účet byly připsány platby označené jako úhrada mzdy od , právnická osoba, . realizace dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Většina odchozích plateb z účtu jsou co do účelu neidentifikovatelné platby kartou, resp. výběry z bankomatů.14. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.15. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly všeobecné obchodní podmínky, platné od , datum, , sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, platný od , datum, , a oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, , soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi , právnická osoba, – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), nebo velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují), anebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Rovněž dle názoru soudu i ty skutečnosti, které vyplývají ze žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem předložených dokumentů, nebyly řádně zohledněny. Co se příjmů žalovaného týče, soud z žádosti o úvěr a z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora zjistil, že tyto měly plynout jednak z pracovního poměru žalovaného, a jako takové byly řádně doloženy výpisy z běžného účtu žalovaného shora. Dále byl ve výše zmíněných listinách uveden příjem ve výši , částka, , označený jako celkový čistý měsíční příjem domácnosti. Tento další příjem nebyl v žádné listině shora ani v žádném z podání žalobce nijak doložen, ani blíže konkretizován, specifikován, nebylo např. vůbec uvedeno, kdo měl tuto domácnost tvořit (žalovaný byl svobodný, údajně bez vyživovací povinnosti), a je tak naprosto nepřezkoumatelný, dle názoru soudu zjevně účelově tvrzený. Ohledně výdajů žalovaného nebyly v žádosti o úvěr uvedeny jako jeho měsíční výdaje žádné údaje (včetně výdajů na bydlení, resp. ostatních). Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a jeho přílohách shora jsou jako výdaje žalovaného uvedeny pouze dosavadní interní splátky ve výši , částka, měsíčně, dosavadní externí splátky ve výši , částka, měsíčně a životní náklady ve výši , částka, , ostatní výdaje jsou zde uvedeny ve výši , částka, (přičemž už tato skutečnost se soudu sama o sobě jeví jako dostatečně vypovídající o přístupu právního předchůdce žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalovaného). Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora jsou jako další zdroj tohoto posuzování uvedeny částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla právním předchůdcem žalobce zjišťována skutečná výše těchto výdajů, resp. reflektována jejich konkrétní výše, jak přitom jednoznačně vyplývá z předložených výpisů z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného samotným právním předchůdcem žalobce, jemuž tedy musely být tyto údaje známy. Žalobcem ani jeho právním předchůdcem též nebyl nijak doložen ani zdůvodněn údaj o výši podílu žalovaného (28,89 %) na nákladech na bydlení, uvedený ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora, když je přitom jimi současně tvrzeno, že tyto náklady žalovaného činily , částka, . Rovněž další skutečnosti, vyplývající z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného shora, zejména bagatelní výše konečných zůstatků a debetních obratů (tedy výdajů žalovaného) na tomto účtu, nebyly žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektovány. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného, nejsou jím zmíněny žádné doklady (kromě výpisů z běžného účtu shora) předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného (dle listin shora) jsou dle názoru soudu očividně neúplné, navíc si i protiřečí, a z tohoto důvodu faktický stav nepopisují, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či přesněji si vůbec nelze představit), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. měl výdaje (označené jako ostatní měsíční výdaje) v uváděné výši , částka, měsíčně (přičemž tento údaj je navíc ve zjevném rozporu se skutečnostmi, vyplývajícími z údajů o pohybech na běžném účtu žalovaného shora). Dále rovněž skutečnost, že doložený příjem žalovaného byl poměrně velmi nízký (, částka, ) a žalovaný jej pobíral poměrně krátkou dobu před poskytnutím úvěru, dle názoru soudu rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného nově poskytnutý úvěr řádně a včas splácet (když výše splátky, včetně pojištění, činila ve vztahu k výši příjmu poměrně značnou částku , částka, ). V této situaci učiněný závěr, že je žalovaný schopný splácet tento úvěr na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky, se soudu jeví jako naprosto neodůvodněný a účelový (což se mimo jiné následně prokázalo skutečností, že žalovaný byl při splácení poskytnutého úvěru vesměs neustále v prodlení, a to již od šesté splátky, jak vyplývá z předložené platební historie). Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.30. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši 300.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 250.141,08 Kč. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 49.858,92 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.31. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.