Okresní soud v Břeclavi 6 C 99/2026-26 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhal po žalovaném zaplacení částky 42.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42.000 Kč od 9. 5. 2025 do zaplacení a částky 5.820 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“) poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 30.000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal jej průběžně splácet pravidelnými měsíčními splátkami, splatnými vždy k 5. dni v měsíci. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že výši příjmu žalovaného ověřil výpisem z bankovního účtu žalovaného či případně výplatními listy a dále žalobce provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a proto byla jeho žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácel, byl opakovaně upomínán a v upomínce ze dne , datum, ho žalobce informoval o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalovaný přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši 42.000 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč a smluvního úroku ve výši 12.000 Kč (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru), nezaplatil. Žalobce dále požadoval v důsledku prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 9. 5. 2025 do 18. 11. 2025, tj. celkem v částce 5.820 Kč. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a z kopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z nesplacené jistiny. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do doby úplného splacení jistiny. Žalovaný se zavázal hradit úrok v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, vždy k 5. dni v měsíci, a jistinu se zavázal splatit nejpozději ke dni ukončení Smlouvy.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, shora, z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, od , právnická osoba, a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě Smlouvy dne , datum, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které mu byly zaslány bezhotovostně na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem byl v době připsání peněžních prostředků na účet žalovaný.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně ho upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, a žalovanému byla ve výzvě stanovena lhůta 3 dnů k úhradě dlužné částky.8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, na jméno žalovaného soud zjistil, že je v ní uveden rodinný stav žalovaného svobodný, korespondenční adresa žalovaného , adresa, , způsob bydlení – jiné, zdroj příjmů zaměstnaný, zaměstnavatel , právnická osoba, , , adresa, , zde zaměstnán od 10.2023, měsíční příjem , částka, , měsíční výdaje , částka, , exekuce a insolvence – ne.9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, . za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že za toto období byly provedeny odchozí platby ve výši celkem , částka, , z toho dne , datum, odchozí platba ve výši , částka, se zprávou pro příjemce: nájem , Anonymizováno, . Dne , datum, byla na účet připsána platba od , právnická osoba, ve výši , částka, se zprávou pro příjemce mzdy 092024. Celkový počet transakcí 45, počáteční zůstatek -, částka, , konečný zůstatek , částka, .10. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, . za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že za toto období byly provedeny odchozí platby ve výši celkem , částka, , z toho dne , datum, odchozí platba ve výši , částka, se zprávou pro příjemce: nájem , Anonymizováno, . Dne , datum, byla na účet připsána platba od , právnická osoba, ve výši , částka, se zprávou pro příjemce mzdy 112024 a dne , datum, byla na účet připsána platba od , Anonymizováno, ve výši , částka, se zprávou pro příjemce nemocenské 4. 11. 24 – 20. 11. 24. Celkový počet transakcí 83, počáteční zůstatek -, částka, , konečný zůstatek , částka, .11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaný doposud na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí nezkoumal, resp. nevyhodnotil, a to zejména pokud jde o výdajovou stránku. Z výpisu z běžného účtu na jméno žalovaného shora je zřejmé, že v období bezprostředně předcházejícímu poskytnutí předmětného úvěru zůstatky na tomto účtu byly v minimální výši, z toho dvakrát i v mínusové výši, přičemž soudu byly předloženy výpisy jen za dva bezprostředně nenavazující měsíce (říjen a část prosince 2024), a dále zejména prováděl značné množství odchozích plateb, tedy výdajů, jejichž celková suma činila v doložených obdobích částky , částka, (říjen 2024) a , částka, (část prosince 2024), které tak několikanásobně (cca trojnásobně) překračovaly výdaje žalovaného, uvedené v žádosti o spotřebitelský úvěr shora (žalovaný v žádosti uvedl měsíční výdaje ve výši , částka, , přičemž tuto částku dle výpisů shora platil už jen za nájem). Přes všechny tyto skutečnosti vyhodnotil žalobce žalovaného jako způsobilého poskytnuté peněžní prostředky splácet a úvěr mu poskytl, dle názoru soudu naprosto nedůvodně, v rozporu se zjištěnými skutečnostmi. Žádné jiné listiny použité k ověření úvěruschopnosti žalovaného, ani ty, které uvedl v žalobě (výstupy z lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI), žalobce soudu nepředložil.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom dospěl závěru, že žalobce na základě údajů, které měl od žalovaného k dispozici, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně a s odbornou péčí, jak již bylo rozebráno výše. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, . Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a že žalovaný doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.20. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (poplatky, smluvní pokuta, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.349,17 Kč, přičemž tato částka představuje 25,48 % z jejich celkové výše 5.295 Kč (rozdíl úspěchu v řízení žalobce v rozsahu 62,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.391 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47.820 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.400 Kč ve výši 504 Kč.