16 C 41/2020-98 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 26 761 Kč s příslušenstvím s tím, že u žalovaného byla zaměstnána od [datum] do [datum] jako řidička mezinárodní kamionové dopravy v EU. Dne [datum] žalobkyně naložila v [obec] elektroniku, která směřovala do [anonymizováno] a po cestě měla parkovat jen na předem určených parkovištích, které žalovaný akceptuje z důvodu zabezpečení nákladu. První zastávka byla žalobkyni určena na parkovišti [anonymizováno] [obec]. Když tam žalobkyně dojela, bylo parkoviště plné a místo, které pro ni měl žalobce rezervací zajistit, tam nebylo. Žalobkyně konzultovala situaci se svým nadřízeným dispečerem a ten jí řekl, že má popojet na jiné parkoviště. Nic jiného se dle žalobkyně ani dělat nedalo, žalobkyně popojela na blízké parkoviště u [anonymizováno], kde si zajistila místa pod kamerami. Totéž se opakovalo i na dalším parkovišti v Německu. Při výplatě diet za období březen 2019 žalobkyně zjistila, že jí bylo vyplaceno méně o částku vystavené faktury na pokutu za špatné parkování ve výši 1000 EUR v přepočtu tedy 26 761 Kč. Žalobkyně toto konzultovala v zaměstnání se mzdovou účetní a s dispečerem, kteří tyto skutečnosti potvrdili, na její námitku, že zaměstnavatel měl zarezervovat místo na určených parkovištích a že tudíž, co se stalo, není její vina, jí bylo sděleno, že majitel takto rozhodl. U něj se pak žalobkyně potázala pouze s arogancí. Vedle dlužné jistiny požaduje žalobkyně také úrok z prodlení, který nejprve vyčíslila částkou 7,75 % ročně, následně k výzvě soudu návrh opravila a potvrdila, že požaduje úrok z prodlení v zákonné výši, a to od [datum]. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Předně poukázal na vady žalobního návrhu, kdy dle jeho názoru žalobkyně zmatečně vylíčila rozhodné skutečnosti a neoznačila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný považuje za neurčitý také petit žaloby, když žalobkyně žádá zaplacení určité částky s úrokem z prodlení v nesprávné výši. Žalovaný rovněž poukázal na to, že mu nebyla zaslána minimálně 7 dní před podáním návrhu předžalobní výzva, proto žalobkyni nenáleží náhrada nákladů řízení. Pokud jde o skutkový stav, pak žalovaný učinil nesporným, že žalobkyně u něj byla zaměstnána od [datum] do [datum] na pozici řidiče mezinárodní a vnitrostátní dopravy. Ke dni [datum] byl její pracovní poměr ukončen ve zkušební době. Během pracovně právního poměru však žalobkyně způsobila žalovanému škodu. Protože žalobkyně ji odmítla uhradit z vlastního pojištění řidiče, nezbyla žalovanému jiná možnost, než přistoupit k započtení náhrady škody na měsíční stravné, což také žalovaný učinil v rámci mzdy za duben a květen 2019. Škoda, kterou žalobkyně žalovanému způsobila, spočívala v nesprávném parkování při přepravě zboží do [příjmení] [jméno]. V případě převozu jakéhokoli zboží v rámci kamionové dopravy platí, že řidič má vždy předem stanovená parkovací místa, na kterých má zaparkovat a využít povinné přestávky k odpočinku. První zastávka na předmětné trase měla být na parkovišti [anonymizováno] [obec], kam však žalobkyně ani nedojela, když toto prokazuje mimo jiné záznam z jízdy od [datum], 18:00 hodin – [datum], 8:30 hodin. Tím, že žalobkyně zaparkovala na jiném parkovacím místě, než bylo ujednáno, vzbudila pozornost hlídací služby [anonymizováno], oddělení [příjmení] [příjmení], která ji přijela zkontrolovat. Za tento kontrolní výjezd naúčtovala [právnická osoba], oddělení [příjmení] [příjmení] žalovanému částku ve výši 1 037,64 EUR, která odpovídá při přepočtu eura na české koruny při směnném kurzu 25,79 Kč za euro, platném k dubnu 2019 částce 26 761 Kč. Tuto částku poté žalovaný přefakturoval žalobkyni, neboť to byla právě ona, kdo způsobil škodu při výkonu pracovní činnosti. V souvislosti s tím odkázal žalovaný na vnitřní předpis, tzv. Metodický pokyn řidiče, jehož převzetí žalobkyně stvrdila svým podpisem. Z tohoto pokynu mimo jiné vyplývá povinnost řidiče, pokud veze jako náklad drahé zboží, jet trasou, která je mu stanovena včetně předepsaných zastávek. Výslovně je zde uvedeno, že řidič je povinen používat výhradně zajištěná, hlídaná a osvětlená parkoviště dle seznamu parkovišť doporučených [jméno], který má zaměstnanec k dispozici. Žalobkyně v posuzovaném případě vezla drahé zboží a z její strany bylo zcela nepřípustné zaparkovat vozidlo na jiném než dohodnutém místě. Žalovaný předal všechny podklady k náhradě škody žalobkyni a poskytl jí možnost se k výše uvedenému vyjádřit. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k úhradě výše uvedeného dluhu se splatností do [datum], žalobkyně nicméně ničeho nezaplatila. Dne [datum] odeslal žalovaný žalobkyni oznámení o zápočtu pohledávky na částku 1 154 Kč z titulu daňového dokladu [číslo] (pokuta za nedodržení jízdní trasy, není předmětem tohoto řízení) a částky 13 300 Kč jakožto částečného zápočtu z daňového dokladu [číslo]. Žalovaný se snažil s žalobkyní domluvit, nicméně dne [datum] byla provedena v sídle žalovaného kontrola [anonymizována čtyři slova] [územní celek] a [anonymizováno] s cílem přezkoumat zaměstnávání určitých osob ve společnosti žalovaného, dále povinnost na úseku náhrad odměňování zaměstnanců a povinnosti na úseku pracovního poměru a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V rámci kontroly se přezkoumalo i započtení náhrady škody vůči cestovním náhradám, z kontrolního zjištění vyplývá, že nebyla nalezena žádná pochybení. Zbylý dluh z daňového dokladu [číslo] tedy částka 13 461 Kč byl započten na čistý příjem žalobkyně za mzdu duben 2019. Žalovaný dále poukázal na to, že dne [datum] uzavřel s žalobkyní spolu s pracovní smlouvou ještě tzv. dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, kdy v bodě 6 je řešena náhrada škody způsobena zaměstnancem, která se realizuje zápočtem ze mzdy, resp. cestovních náhrad. Žalovaný tedy celou situaci vyřešil v souladu s platnými a účinnými předpisy, naopak žalobkyně neměla žádnou snahu se jakkoli na vyřešení záležitosti dohodnout a z vlastní iniciativy podala podnět ke kontrole na [anonymizována tři slova]. V neposlední řadě pak žalovaný poukázal na to, že v obdobné věci již bylo vedeno před zdejším soudem řízení pod sp. zn. 25 C 278/2019, kdy žalovaná částka 40 058 Kč zahrnovala také částku 26 761 Kč uplatňovanou v tomto řízení v souvislosti se špatným parkováním. Toto řízení bylo zastaveno, protože žalobkyně vzala svou žalobu v celém rozsahu zpět. Protože tento spor žalovanému způsobuje velké komplikace zejména s ohledem na poškození dobrého jména a také mimo jiné s ohledem na čas, který tento opakovaný soudní proces vyžaduje, má žalovaný za to, že jde o tzv. šikanózního výkon práva, který v sobě zahrnuje případy oprávněného výkonu práva, který záměrně poškozuje jiného. Ze všech těchto důvodů navrhl žalovaný žalobu zamítnout. 3. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na pozici řidič mezinárodní a vnitrostátní přepravy, v době od [datum] do [datum], kdy byl pracovní poměr zrušen ve zkušební době. Tyto skutečnosti rovněž vyplývají z uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum] a z listiny ze dne [datum] – zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Mezi účastníky bylo rovněž nesporným, že rozhodným dnem, kdy mělo k dané události, k problematickému parkování dojít, byl den [datum]. 4. Dokazováním bylo dále zjištěno, že fakturou ze dne [datum] [číslo] vyúčtoval žalovaný žalobkyni částku 26 761 Kč jako náhradu škody za špatné parkování ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalovaný žalobkyni k náhradě škody za špatné parkování ze dne [datum] pod značkou [číslo], tedy číslem faktury vystavené na částku 26 761 Kč. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalovaný žalobkyni, že dne [datum] započetl závazek žalobkyně vůči žalovanému ve výši 13 461 Kč vztahující se k faktuře [číslo]. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalovaný žalobkyni započtení jejího závazku z faktury [číslo] ve výši 13 300 Kč, s tím, že pohledávku považuje žalovaný v této chvíli za uhrazenou. Z pracovní smlouvy konkrétně z čl. V. vyplývá nárok zaměstnance na poskytnutí cestovních náhrad v souladu s ust. § 156 a násl. zákoníku práce, a to v souladu s § 170 zákoníku práce ve výši 75 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem dle § 189 zákoníku práce. Z výplatnice žalobkyně za měsíc březen 2019 vyplývá, že za tento měsíc vznikl žalobkyni nárok na hrubou mzdu ve výši 21 100 Kč, čistou mzdu 10 798 Kč a stravné ve výši 21 505 Kč. Z tohoto celkového příjmu ji byla sražena částka 1 154 Kč s odkazem na fakturu [číslo] částka 13 300 Kč s odkazem na fakturu [číslo]. Dále jí bylo vyplaceno stravné ve výši 7 051 Kč, zbývající částka 10 798 Kč jí pak byla převedena na účet. Z výplatnice za měsíc duben 2019 pak vyplývá, že za tento měsíc vznikl žalobkyní nárok na čistou mzdu 18 879 Kč, stravné ve výši 15 480 Kč, čistý příjem za tento měsíc tedy činil 33 563 Kč. Z tohoto příjmu jí byla sražena částka 13 461 Kč s odkazem na fakturu [číslo] částka 1 223 Kč s odkazem na fakturu [číslo] záloha na mzdu ve výši 5 676 K