28 C 357/2024-254 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, daná žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 25. 6. 2024, je neplatná, dále uloženo žalované zaplatit žalobkyni částku 35 039 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za období od 1. 10. 2024 do zaplacení a rovněž žalované uložit povinnost nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení, a to s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2020 byla žalobkyně zaměstnána u žalované jako mzdová účetní, přičemž dopisem ze dne 25. 6. 2024 dala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, neboť mělo být zrušeno místo mzdové účetní na základě organizační změny v podobě snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce. Žalobkyně se domnívá, že tato výpověď je neplatná, neboť jednak výpověď trpí formální vadou, když žalovaná uvádí jako důvod organizační změnu, avšak podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je k výpovědi nutné rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o snížení počtu zaměstnanců (mimo jiné organizační změně), přičemž žalovaná toto rozhodnutí neuvedla a tedy jej ani nespecifikovala datem jeho vydání, i když v následné korespondenci žalovaná s právním zástupcem žalobkyně uvedla, že se mělo jednat o rozhodnutí představenstva o organizační změně ze dne 24. 6. 2024, avšak takto dodatečně již nelze vadu výpovědi zhojit. Žalobkyně se domnívá, že výpověď je neplatná i z důvodu, že výpovědní důvod nebyl dán, případně jej žalovaná účelově vytvořila. Jedná se o důsledek šikanózního jednání vedoucí zaměstnankyně žalované vůči žalobkyni. Žalobkyně se opakovaně bránila proti postupu její vedoucí, paní , jméno FO, , která jí bezdůvodně od února 2024 odebrala nenárokové složky mzdy. Nepředcházela tomu žádná výtka na kvalitu prováděné práce a ani ohledně jakéhokoliv jiného pochybení. Ani následně se žalobkyni nedostalo žádného vysvětlení. Dne 10. 5. 2024 zaslala žalobkyně žalované žádost o doplacení nenárokové složky mzdy a o vyjádření k dalšímu jednání paní , jméno FO, , které lze považovat za nedůvodné a šikanózní. Na tento dopis nedostala odpověď. Proto se dopisem ze dne 17. 6. 2024 obrátila na generálního ředitele žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , avšak ani na tento dopis nedostala odpověď a důsledkem bylo dání výpovědi pro nadbytečnost. Ze strany žalované se tedy zjevně jedná o šikanózní jednání. Pokud jde o obsah výpovědi, jako organizační důvod žalovaná uvedla, že došlo ke zrušení pracovního místa mzdové účetní, avšak ke zrušení této pracovní pozice předně vůbec nedošlo, neboť tato pracovní pozice nadále existuje, tudíž tento důvod nebyl dán. Pokud měla žalovaná na mysli, že došlo ke snížení počtu zaměstnanců na pozici mzdové účetní, tak to je zcela jiná organizační změna. Pokud jde o samotnou potencionalitu nadbytečnosti, žalovaná blízko data 31. 3. 2024 přijala novou zaměstnankyni, paní , jméno FO, . Pokud zde tedy byla nadbytečnost účetních, tak by 3 měsíce před organizační změnou nepřibírala žalovaná novou zaměstnankyni. Navíc by bylo nutno na takové jednání nahlížet jako na účelové vyvolání nadbytečnosti. Výpověď je tedy neplatná. Žalobkyně se pokusila vyřešit neplatnost výpovědní dohodou (odvoláním výpovědi), avšak žalovaná odmítla výpověď odvolat. Dopisem svého právního zástupce ze dne 1. 7. 2024 žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, tudíž pracovní poměr nadále trvá. Žalobkyně se rovněž domáhá náhrady škody, kterou jí žalovaná způsobila nevyplacením části mzdy z důvodu šikany, respektive diskriminace a z důvodu porušení kolektivní smlouvy. Žalobkyně žádá nahradit škodu způsobenou porušením zákazu diskriminace při odměňování zaměstnanců. Odkazuje na ustanovení § 110 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Na zákaz diskriminace nemá vliv, zda se jedná o nárokovou či nenárokovou složku mzdy. V rozporu s předchozí praxí a v rozporu s ostatními zaměstnanci na stejné pozici neobdržela žalobkyně mimořádnou odměnu za prosinec 2022 a za prosinec 2023, vždy v běžné výši 5 000 Kč. Způsobená škoda tedy činí 10 000 Kč. Dále žalovaná porušila povinnost navýšit mzdu v souladu s kolektivní smlouvou. V roce 2023 neuplatnila žalovaná navýšení podle kolektivní smlouvy pro rok 2023, které mělo být 6 %. Takto ušlou část mzdy následně žalovaná dorovnala žalobkyni jednorázovou odměnou za měsíc duben 2024, avšak nedošlo formálně k navýšení základní mzdy, tudíž při zvyšování základní mzdy v roce 2024 podle kolektivní smlouvy pro rok 2024 o 5 % měla nadále žalobkyně nižší základní mzdu. V důsledku porušení kolektivní smlouvy tedy měla žalobkyně pro rok 2024 sníženou mzdu o 903 Kč měsíčně. Zároveň zde došlo k diskriminaci žalobkyně oproti ostatním zaměstnancům, kteří měli mzdu vyšší. Za období leden až srpen 2024 tedy činí způsobená škoda 7 224 Kč. Dále žalovaná diskriminovala žalobkyni oproti ostatním zaměstnancům ohledně nenárokové složky mzdy (odměny). Až do ledna 2024 vyplácela žalobkyni nenárokovou složku mzdy 4 500 Kč, stejně jako tomu bylo u ostatních zaměstnanců. Od února 2024 jí však již tuto složku mzdy nepřiznávala. Tato složka je krácena v případě , podezřelý výraz, , osobních překážek a dovolené. Při zohlednění tohoto krácení měla žalobkyně obdržet za únor 2024 nenárokovou složku 3 857 Kč, za březen 2024 nenárokovou složku 2 357 Kč, za duben 2024 nenárokovou složku 2 762 Kč, za květen 2024 nenárokovou složku 2 543 Kč, za červen 2024 nenárokovou složku 2 925 Kč, za červenec 2024 nenárokovou složku 2 348 Kč a za srpen 2024 nenárokovou složku 1 023 Kč, celková škoda způsobená touto diskriminací činí 17 815 Kč. Z uvedených skutečností vyplývá, že žalovaná způsobila žalobkyni neoprávněným krácením mzdy škodu v celkové výši 35 039 Kč. Žalobkyně odkazuje na ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce a rovněž na ustanovení § 110 odst. 1 zákoníku práce. Zároveň odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 658/2022. Žalobkyně již vyzvala žalovanou k úhradě částky 35 039 Kč do 7 dnů od doručení dopisu ze dne 23. 9. 2024, který byl doručen žalované téhož dne, přičemž lhůta k plnění uplynula 30. 9. 2024, tudíž žalobkyně nárokuje zákonné úroky z prodlení z této částky od 1. 10. 2024.2. Žalobkyně zaplatila na výzvu soudu v souvislosti s podaným návrhem soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 19. 12. 2024 uvedla, že činí nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva dne 1. 10. 2020 na pracovní pozici (druh práce) mzdová účetní s místem výkonu práce v , adresa, , včetně uzavření smlouvy o přiznání smluvní mzdy ze dne 1. 1. 2022, 1. 1. 2023 a 1. 1. 2024. Současně žalovaná činí nesporným, že dne 25. 6. 2024 převzala žalobkyně na pracovišti výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti. Žalovaná se však na rozdíl od žalobkyně domnívá, že výpověď daná žalobkyni je platná, když obsahuje náležitosti dané zákonem. V uvedené výpovědi je naprosto srozumitelné, že k výpovědnímu důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) v zákoníku práce došlo na základě rozhodnutí představenstva žalované, neboť ve výpovědi je jasně stanoveno, že rozhodnutí zaměstnavatele , právnická osoba, , právnická osoba, ze dne 24. 6. 2024 bylo pracovní místo mzdové účetní, které zastává žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2020, zrušeno. Je zde tedy jasně uvedeno, že se ruší místo mzdové účetní zastávané žalobkyní, a to tedy úplná či částečná náplň její práce, nikoliv jiné místo mzdové účetní. V odůvodnění je pak uvedeno, že tato organizační změna má zvýšit efektivitu práce. Z uvedených slovních vyjádření je jasně patrno nejen to, z jakého z důvodů uvedených v ustanovení § 52 zákoníku práce byla výpověď z pracovního poměru dána, ale i v čem je důvod k výpovědi spatřován. Citované ustanovení obsahuje jediný výpovědní důvod, a to nadbytečnost zaměstnance vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách. Vůbec nelze hovořit o účelovém jednání, diskriminaci či o šikanózním jednání ze strany žalované. O její nadbytečnosti bylo rozhodnuto představenstvem společnosti, a ne její nadřízenou , jméno FO, . Žalovaná se domnívá, že byly splněny podmínky pro výpověď pro nadbytečnost, a to rozhodnutím žalované o organizační změně a následně jejím provedením, kdy mezi nadbytečností a organizační změnou byla příčinná souvislost. Rozhodnutí o organizační změně navíc ani nemusí mít písemnou formu a ani se nemusí vyhlašovat nebo zveřejňovat. Zákon žalované umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, přičemž o výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně žalovaná a soud není oprávněn a už vůbec ne žalobkyně v tomto směru rozhodnutí