Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 46 662,64 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) jakožto postupitel a žalobkyně jakožto postupník uzavřely dne 27.1.2020 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) za jejími dlužníky. Jednotlivé pohledávky jsou specifikovány v příloze této smlouvy, která je její nedílnou součástí. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále také jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v konečné výši 46 662,64 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou obchodní podmínky společnosti , jméno FO, (dále jen „VOP“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, , Anonymizováno, , na které se žalovaná nejprve zaregistrovala poskytnutím osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy a zaslala právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru, následně byla právní předchůdkyní žalobkyně prověřena schopnost splácet žalované. Po prověření schopnosti splácet žalované byl žalované zaslán návrh smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit nejpozději do 23. 1. 2026. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky do sjednaného data nevrátila, když žalobkyni či její právní předchůdkyni neuhradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, avšak na uvedený dluh ničeho neuhradila ani k žalobkyní zaslané předžalobní výzvě ze dne 18. 2. 2026.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 7. 2026. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Věc proto byla projednána a bylo v ní vydáno rozhodnutí v nepřítomnosti žalobkyně i žalované.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do jednání o poskytnutí úvěru ve výši 31 500 Kč, na kterou měla žalovaná uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 56 573,17 Kč. Smlouva není datována a neobsahuje podpisy smluvních stran.6. Z výpisu , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná dne 22. 8. 2025 žádala o úvěr ve výši 1 700 Kč.7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , jméno FO, , ve znění jejího dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni nesplácené spotřebitelské úvěrové pohledávky, které jsou po splatnosti déle než 90 dnů. Na seznamu postoupených pohledávek je uvedena také pohledávka č. , hodnota, za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy označené VS: , var. symbol, s výší postupované pohledávky 46 662,64 Kč.8. Ze systémového potvrzení o výplatě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet IBAN: , IBAN, pod VS: , var. symbol, dne 22. 8. 2025 částku 1 700 Kč.9. Ze systémového potvrzení o výplatě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet IBAN: , IBAN, pod VS: , var. symbol, dne 23. 6. 2025 částku 1 600 Kč.10. Ze systémového potvrzení o výplatě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet IBAN: , IBAN, pod VS: , var. symbol, dne 24. 4. 2025 částku 31 500 Kč.11. Z výpisu čerpání úvěru si soud učinil představu o provedených výplatách a úhradách. Žalovaná uhradila na poskytnuté finanční prostředky zpět celkem částku 22 731,12 Kč.12. Fakturou VS: , var. symbol, vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované k úhradě do dne 23. 1. 2026 částku 21 218,04 Kč.13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2026, včetně poštovního podacího lístku ze dne 20. 2. 2026, soud zjistil, že postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno.14. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 20. 5. 2026 soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, , na kterém jsou pod VS: , var. symbol, evidovány příchozí platby ve výši 31 500 Kč (dne 24. 4. 2025), ve výši 1 600 Kč (dne 23. 6. 2025) a ve výši 1 700 Kč (dne 22. 8. 2025).15. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2026, včetně poštovního podacího lístku ze dne 20. 2. 2026, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění.16. Provedené důkazy soud posoudil ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech.17. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši celkem 34 800 Kč, které byly připsány na účet žalované ve výše uvedených dílčích platbách. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně zpět celkem 22 731,12 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou z titulu údajné smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalobkyně netvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením údajné smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované. Současně soud provedeným dokazováním nemá za prokázané, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Tato tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně nedoplnila s ohledem na svou nepřítomnost na nařízeném jednání, neboť o tomto nemohla být soudem ani poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.18. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Právně byla věc posouzena podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně v řízení neprokázala tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou skutečně došlo, byla by tato smlouva soudem shledána neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně v řízení neprokázala (a ani konkrétně netvrdila), že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru se žalovanou dostála zákonnému požadavku na náležité zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalované právo na úhradu dosud neuhrazené části jistiny ve výši 12 068,88 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (od poskytnuté jistiny v celkové výši 34 800 Kč byly odečteny zjištěné dílčí úhrady v celkové výši 22 731,12 Kč), jak bylo v řízení prokázáno. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v tomto rozsahu představovaly žalobou uplatněné částky nároky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejíž uzavření však v řízení nebylo prokázáno. Pakliže by však žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v řízení prokázala, byla by uzavřená smlouva o úvěru z výše uvedených důvodů spočívajících v nedostatečném ověření úvěruschopnosti žalované shledána neplatnou. Soud proto ve věci postupoval obdobně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu žalobkyni v době přiměřené možnostem žalované, neboť uložil-li by žalované tuto povinnost ve standardní lhůtě 3 dnů, těžila by žalobkyně z neuneseného břemene tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru. Soud proto stanovil splátku ve výši 1 000 Kč měsíčně, která se soudu jeví jako přiměřená celkové výši zbývajícího bezdůvodného obohacení, když v posuzované věci nebylo možné hodnotit majetkovou a sociální situaci žalované v době rozhodnutí soudu ani v době žádosti o úvěr, současně soud nemohl vycházet ani z původně sjednané výše splátky, neboť uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebylo v řízení prokázáno. Soud uložil žalované povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalované s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu.22. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, když žaloba byla v nadpolovičním rozsahu zamítnuta, avšak žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady jí v souvislosti s vedeným řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.