Okresní soud v Českých Budějovicích 27 C 139/2026-24 – Náklady řízení

Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 20 400 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č., hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, smlouvu o úvěru č., hodnota, , na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem do , datum, (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Žalovaný však poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve sjednané době nezaplatil. Svůj dluh vůči žalobci poté žalovaný nesplnil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ( zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě a dokladu o odeslání ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Podaná žaloba zcela postrádá skutková tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě jakých konkrétních zjištění žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr ve sjednané době zaplatit. Žalobce nereagoval na přípis soudu obsahující výzvu k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce se poté ani nedostavil k ústnímu jednání soudu, a soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem, a na základě jakých konkrétních listin, byly ověřovány pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného v době předcházející uzavření smlouvy a na základě jakých konkrétních zjištění žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr ve sjednané době zaplatit.8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný podle tvrzení žalobce nezaplatil ničeho. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce nevyvrátil. Soud tedy vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 15 000 Kč jakožto žalovanému poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny. Ve zbytku podanou žalobu zamítl, neboť se jedná o odměny či sankce, které s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy o úvěru nebyly platně sjednány.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavil, a proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně své současné majetkové situace pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soud tak nedisponoval žádnými informace o tom, jaké jsou současné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. S přihlédnutím k výši dlužné jistiny a ke lhůtě v jaké se žalovaný smlouvou o úvěru zavázal plnit, má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, takovou dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.10. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty splatnosti ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalobce má v poměrné výši při zohlednění míry úspěchu a neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou zaplacený soudní poplatek ve výši 1020 Kč, dále odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce po 400 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21 % DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl podle §14b vyhlášky č.177/1996 Sb. Úspěch žalobce činil 69% (když pro zjištění míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství, s tím, že úrok z prodlení, který nebyl žalobcem kapitalizován, soud kapitalizoval pro účely stanovení míry úspěchu ke dni vyhlášení rozsudku), úspěch žalovaného činil 31%, z tohoto důvodu má žalobce z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 835 Kč právo na 38%, tedy na částku 1077,30 Kč.12. Soud dále uložil žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku z žaloby, a to v souladu s položkou 2 bodem 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm.b) Sazebníku soudních poplatků, jakožto přílohy zákona o soudních poplatcích. Důvodem doměření soudního poplatku je skutečnost, že ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Soudní poplatek činí 1020 Kč, ze strany žalobce bylo dosud na soudním poplatku zaplaceno 816 Kč, zbývá doplatit 204 Kč. Tato skutečnost byla soudem zohledněna v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.