15 C 152/2019-87 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. května 2019, na zaplacení částky 90 908,14 Kč. Ta podle žalobkyně představovala nesplacenou jistinu (zůstatkovou hodnotu vozidla) 254 611,96 Kč, nesplacenou část služby registrace vozidla 1 584 Kč, náklady spojené s uzavřením smlouvy 25 185,42 Kč, vyúčtování služby servis a pneuservis 5 371 Kč, náklady spojené s přepravou, prodejem … 6 777 Kč, neuhrazenou splátku za měsíc duben 2018 v částce 5 748,38 Kč a květen 2018 v částce 5 748,38 Kč, náklady externí agentury [název ] na zajištění vozidla 3 025 Kč a smluvní pokutu za upomínku ze dne 12. dubna 2018 v částce 242 Kč, přičemž od součtu těchto pohledávek žalobkyně odečetla částku 217 355,37 Kč jako prodejní cenu vozidla a částku 29,62 Kč jako přeplatek z předchozích úhrad. K odůvodnění žaloby uvedla, že [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o operativním leasingu [číslo] jejímž předmětem byl operativní leasing vozidla [specifikace vozidla] [anonymizováno 6 slov], čísla karoserie [VIN]. Předmět leasingu měl být žalovanému předán dne [datum] Smlouva zavazovala žalovaného platit 48 měsíců částku 5 748,38 Kč měsíčně, vždy do 1. dne měsíce a následně vozidlo vrátit žalobkyni. Podle obchodních podmínek smlouvy byl žalovaný povinen uhradit všechny peněžité závazky v případě předčasného ukončení smlouvy, které byly do té doby splatné. Žalobkyně měla podle smlouvy dále nárok na ztrátu z prodeje ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy a pojistným plněním, popř. cenou zbytků vozidla. Protože žalovaný byl v prodlení s placením od dubna 2018, odstoupila žalobkyně od smlouvy dne [datum]. Odstoupení bylo odesláno dne 14. května 2018 a nabylo účinnosti fikcí podle obchodních podmínek. V souladu s těmito podmínkami provedla žalobkyně dne [datum] vyúčtování vozidla podle smlouvy, v němž vyčíslila vzájemné pohledávky a závazky, kdy ve prospěch žalovaného byla zohledněna prodejní cena vozidla. Přitom byl žalovaný podle obchodních podmínek povinen zaplatit žalobkyni dále náklady spojené s odebráním, přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem předmětného vozidla, dohodnuté smluvní pokuty a příslušenství všech pohledávek, rozdíl mezi sumou za poskytnuté služby, které společnost (pozn. soudu: zřejmě žalobkyně) v souladu s ujednanými podmínkami uhradila a sumou za poskytnuté služby uhrazenou klientem (pozn. soudu: zřejmě žalovaným) k datu ukončení smlouvy, náklady, které společnost (pozn. soudu: zřejmě žalobkyně) vynaložila jednorázově na uzavření smlouvy a náhradu škody ve výši rozdílu mezi účetní a zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla ke dni odstoupení od smlouvy určenou podle platných zákonných předpisů a nejvyšší dosaženou prodejní cenou poníženou o skutečné náklady spojené s prodejem. K jednotlivým pohledávkám žalobkyně uváděla, že nesplacená účetní hodnota 254 611,96 Kč představovala nesplacenou jistinu (splátky) ke dni předčasného ukončení (bez DPH) a zůstatkovou hodnotu (bez DPH): 93 642,57 Kč + 160 969,39 Kč. Nesplacená část služby registrace vozidla 1 584 Kč představovala měsíční splátku za registraci vozidla, která byla zahrnuta v nájemném splátky činí 36 Kč x 44 měsíců, což je zbývající počet splátek do konce smlouvy od data předčasného ukončení. Ohledně nákladů spojených s uzavřením smlouvy 25 185,42 Kč žalobkyně odkazovala na čl. 12 písm. d), podle nějž má žalobkyně právo na náhradu škody ve výši nesplacených nákladů, které společnost (pozn. soudu: zřejmě žalobkyně) prokazatelně jednorázově vynaložila na uzavření smlouvy nebo v jejím průběhu a které by byly klientem (pozn. soudu: zřejmě žalovaným) uhrazeny při řádném průběhu prostřednictvím splátek příslušné služby. Vyúčtování služby servis a pneuservis 5 371 Kč představovalo vyúčtování pneuservisu podle čl. 7 obchodních podmínek. Náklady spojené s přepravou, prodejem … 6 777 Kč, představovaly tyto položky: znalec 1 390 Kč, spr.popl. – evidence 800 Kč, skladování 2 990 Kč, přihlášení 550 Kč, EVK 850 Kč a dopočet POV 197 Kč. Vyúčtování mělo být žalovanému zasláno a na základě tohoto vyúčtování měl být žalovaný povinen zaplatit žalobkyni žalovanou jistinu 90 908,14 Kč do 26. ledna 2019, což přes další upomínku neučinil. Proto byl stejnou žalobou žalován také úrok z prodlení v zákonné výši z této částky od 27. ledna 2019 do zaplacení. 2. S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem, v němž soud posoudil svou mezinárodní příslušnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, s ohledem na místo bydliště žalovaného v době zahájení řízení na území České republiky. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. května tr. K jednání se po předchozí domluvě nedostavil žádný z účastníků. Omluvu žalovaného, jež byla spojená s žádostí o odročení jednání soud nehodnotil jako včasnou s ohledem na tvrzenou a nedoloženou překážku jeho účasti. Proto soud usnesením ze dne 26. května tr., čj. 15 C 152/2019 – 84, zamítl žádost žalovaného o odročení tohoto jednání spojenou s jeho omluvou. Na jednání dne 26. května tr. byly provedeny listinné důkazy předložené žalobkyní podle jejího návrhu a jednání poté bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku ve smyslu § 156 odst. 2 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Protože žalovaný teprve po tomto jednání, ale ještě před vyhlášením rozsudku vysvětlil podrobněji důvody své žádosti, které byly překážkou jeho účasti na jednání, a protože žalovaný sdělil, že k odročenému jednání se již dostaví, změnil soud své rozhodnutí o dalším postupu v řízení a na odročeném jednání dokazování, již za přítomnosti žalovaného zopakoval. O provedení dokazování na odročeném jednání byla vyrozuměna také žalobkyně. Tímto postupem bylo zajištěno respektování všech procesních práv žalovaného tak, aby se mohl vyjádřit k provedeným důkazů, ale i žalobkyně tak, aby případně mohla na vyjádření žalovaného reagovat. 4. Žalovaný poté na jednání konaném dne 2. června tr. k žalobě uvedl, že se žalobkyní sjednal uváděnou smlouvu. V ní ovšem mělo být pouze ujednáno, že mu žalobkyně poskytne k užívání automobil a on za to žalobkyni bude měsíčně platit částku, uváděnou žalobkyní. Popřel sjednání svých dalších platebních povinností, resp. to, že by se k placení dalších žalovaných částek zavázal. Žalovaná dále potvrdil, že neplatil sjednané platby za užívání automobilu. Byť bylo vyjádření žalovaného soudu sděleno po obecné lhůtě stanovené v § 118b odst. 1 OSŘ, nejednalo se o sdělení nových skutečností významných pro rozhodnutí. Žalovaný totiž pouze zčásti potvrdil žalobní tvrzení a současně popřel možné hypotézy způsobu sjednání smlouvy, přednesené ovšem samosoudcem, aniž by byly takto konkrétně žalobkyní vůbec tvrzeny. 5. Dokazováním soud z písemné smlouvy účastníků zjistil, že došlo k ujednání o přenechání uváděného automobilu žalobkyní k užívání žalovanému, za což se žalovaný zavázal platit žalobkyni měsíčně 5 748,38 Kč po dobu 48 měsíců. Ostatně tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná a ve smyslu § 120 odst. 3 OSŘ ji proto nebylo nutné ani prokazovat. Soud ovšem dále z písemné smlouvy zjistil, že její text odkazoval dále na přílohu č. 1, obchodní podmínky, protokol o předání a převzetí předmětu leasingu a na splátkový kalendář, které měly popisovat práva a povinnosti smluvních stran. 6. Stejně jako základ tohoto ujednání, nebylo mezi účastníky sporné ani samotné předání automobilu žalovanému. Proto soud i tuto skutečnost vzal za své skutkové zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 OSŘ. 7. Z dopisu žalobkyně ze dne 10. května 2018 soud zjistil, že žalobkyně od uvedené smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení předmětného automobilu. Sporný byl mezi účastníky zjevně okamžik doručení sdělení o odstoupení. Žalobkyně vycházela v této souvislosti zřejmě z dodání poštovní zásilky do sféry dispozice žalovaného jen tím, že se mu poštovní doručovatel pokoušel zásilku předat na adrese bydliště uvedené ve smlouvě. Doklad o doručení, resp. pokusu o doručení však k důkazu neoznačila. Žalovaný přitom nesouhlasil již s tím, že ve smlouvě byla uvedena adresa jeho bydliště. Na tuto nesprávnost měl žalobkyni upozornit a žádat opravu údaje v písemné smlouvě. Byť žalovaný k prokázání tohoto svého tvrzení označil důkaz, soud dokazování v tomto směru neprováděl, neboť pro rozhodnutí o žalobě nemělo nakonec význam. Oznámení o odstoupení od smlouvy se totiž žalovaný dozvěděl jistě podle vlastního tvrzení nejpozději dva nebo tři měsíce předtím, než vozidlo předal zpět žalobkyni a vyúčtování, jež bylo obsaženo také v žalobním návrhu, bylo žalovanému doručeno soudem dne 10. října 2019. 8. Soud naopak nezjistil, že by účastníci výslovně sjednali další platební povinnosti, jejichž splnění se žalobkyně v tomto řízení domáhala. 9. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení Evro